Nikdy nejde hodit vše do jednoho pytle. Stejně tak je tomu i u neziskovek. Některé jsou prospěšné a evidují každou korunu, kterou vynaloží. U jiných je to problematické. Právě důsledná kontrola státu, který je financuje, by mohla za určitých předpokladů ušetřit velké peníze.
Těch, jak všichni víme je v našem státě značný nedostatek. V současné době se objevují dohady o tom, jak to dopadne s navýšením platů, které prosazují odbory a velkou diskuzí působí i návrhy na zvýšení důchodů. Vládní návrh je totiž odlišný od senátní verze, která přijde na plénum mimořádné schůze Poslanecké sněmovny ČR. Pokud nebude schválena, bude patrně podpořen vládní návrh. Od ledna příštího roku by tak důchod vzrostl. Když si připomeneme různé podivné prodeje státního majetku nebo církevní restituce, k tomu přidáme ne zrovna průhledné neziskové organizace, možná by se státní kasa o dost peněz rozrostla a bylo by i na větší zvýšení např. důchodů.
Naši senioři to totiž vůbec nemají jednoduché. Předpokládané nárůsty cen některých potravin, elektřiny, poměrně drahá voda a vysoké doplatky na léky, to vše nesmírně zatěžuje jejich peněženku. Proto se nesmíme divit, že v ruce obracejí každou korunu než ji vynaloží na nákup. Je smutné, že po celý život většina z nich poctivě pracovala a dnes, kdy by měli užívat zaslouženého odpočinku, přemýšlí o tom, jestli budou mít z čeho své životní potřeby uhradit. Pomalu a jistě se tak dostáváme do stavu, kdy se jim snaží pomoci děti a také ony nemají ve většině případů na zbyt.
Proto je nutné, aby se stát co nejvíce věnoval potřebným, mezi které patří matky samoživitelky, senioři a hendikepovaní. Úroveň každé společnosti je hodnocena podle toho, jak se o své občany dovede postarat.
V éteru se objevuje spousta informací, které si protiřečí. Proto bychom měli pečlivě zvažovat komu dáme v podzimních komunálních volbách svůj hlas. Je to totiž jediná možnost, jak můžeme ve svém městě či obci do jejího dění, a tedy i hospodaření zasáhnout. Minulé pravicové vlády nám tu nechaly spoustu nevyřešených kauz, ke kterým se dnes nechtějí hlásit. Přesto si však všichni uvědomujeme, že mnohé z nich by ještě dnes mohly být řešeny. Jinak se totiž rádoby „podnikatelé“ budou stejně jako Bakala v zahraničí usmívat a počítat se svojí beztrestností.