Stačí jedna aféra a okurková sezona končí dříve, než začala. Ale dá se nazvat kauza H–System vůbec aférou? Jak si má občan správně vyložit prohlášení předsedy vlády Andreje Babiše k této otázce, když konstatuje, že »je absurdní, že kauza H-System trvá už skoro 20 let«. Není jeho oprávněné rozhořčení minimálně nepřesné, neúplné a alibistické, málo vypovídající o skutečném stavu ústavních institucí, jednotlivých resortů, ekonomické prosperity země a společnosti vůbec?
Ano, již samotná doba trvání tohoto sporu je absurditou. Na příkladu jiné kauzy – Diag Human, která se vleče již třetí desítku let, je ale vidno, že se nejedná o ojedinělý případ. Proč také spěchat, když ve hře je lukrativní částka přesahující 13,5 miliardy korun.
Nesahá počátek všech absurdit v naší zemičce do doby volby prezidenta Havla, kdy musel být další kandidát Miroslav Sládek dočasně zavřen na Pankrác? Nejsou absurdity spojeny s rozkradením majetku státu pomocí kuponové privatizace, která dala »zelenou« tunelům OKD, společnostem spadajícím pod dnešní Unipetrol, CS Fondy, Agrobanku a dalším, kvůli kterým se i Česká republika může pyšnit svými finančními oligarchy?
Není absurdní, že zákon »loupež století« - církevní restituce - byl v Poslanecké sněmovně schválen jen díky hlasu poslance Pekárka, pravomocně odsouzeného za trestný čin korupce?
Není absurdní, že o skutečném nelichotivém stavu ve školství se dozvídáme od člena ODS - Václava Klause ml.? Není zarážející, že v čele tohoto resortu se za doby samostatné republiky vystřídalo již 19 ministrů? Kauza práv v Plzni, kde s tituly podle tehdejší předsedkyně Akreditační komise Vladimíry Dvořákové kšeftovala mafie, se tak stala pomyslnou špičkou ledovce.
Rakovina korupce bují nepřetržitě prakticky ve všech resortech. Nejčerstvějším příkladem je situace v Nemocnici Na Bulovce, kde výsledky kontroly odhalily nákupy bez soutěže za stovky milionů korun a podezřelé zakázky.
Není absurdní, jakým tempem doháníme »Západ« ve výši minimální mzdy, kde patří Česku v rámci členských zemí Evropské unie osmé nejnižší místo? Zřejmě není. Stali jsme se kolonií Německa a celého tohoto uskupení. Roční výše dividend odtékající mimo republiku hovoří jasně! Pyšníme se průměrnou hrubou měsíční nominální mzdou, která úspěšně atakovala hranici 30 tisíc. Není ale i ta - kvůli naší ekonomické podřízenosti - v porovnání s Německem, kde se hrubá měsíční mzda blíží po přepočtu magické hranici 100 tisíc Kč, více než málo?
Absurdit je mnoho. Včetně armády, kdy naši vojáci stojí v prvním šiku nejvěrnějších spojenců USA a NATO u hranic s Ruskem a kdy koketujeme s navyšováním financí pro armádní resort k uspokojení byznysu vojenskoprůmyslového komplexu ochránců míru planety – ve prospěch Ameriky. Za tohoto stavu je více než absurdní, jak se spousta politiků a ústavních činitelů brání jakýmkoliv úvahám o vypsání referenda o vystoupení z EU, případně o našem dalším setrvání v NATO.
Při hodnocení stavu dnešní společnosti se tak stále více dostávají do popředí otázky udržitelnosti a zachování kapitalistického společenského systému. Doufejme, že všechny další mezinárodní mocenské rozpory byly řešeny pouze mírovou cestou!