Česká republika má konečně vládu s důvěrou. Za jakou cenu? To se ptá mnoho lidí. Sněmovní jednání před hlasováním o důvěře vládě byla jedna velká tragikomedie. Původně jsem to nechtěl nikterak komentovat, ale dopisy mnohých voličů mne nutí své stanovisko prezentovat alespoň takto Nadávky a urážení střídaly na středeční schůzi Poslanecké sněmovny často velmi osobní útoky, a to z mnoha stran. Diváci, kteří sledovali živě dění ve Sněmovně, asi těžko většině děkovali. Musím přiznat, že jsem velmi zklamaný. Nedivím se, že lidé vnímají politickou kulturu a chování politiků velmi negativně. Od kolegů poslanců, nejen z opozičních řad, bych očekával racionální a společensky odpovědné chování. Žel jsme v Poslanecké sněmovně a především z řad zástupců tzv. Demokratického bloku jsme byli svědky pravého opaku. Sami se netajili tím, že jim jde jen a jen o destabilizaci společnosti, proto šíří lži a pomluvy. Nic víc!
Vláda má teď před sebou 100 dní hájení. Noví ministři se teď musí seznámit se svými resorty, ti ostatních, kteří na nich již působili, ovšem žádné hájení nemají. Všichni ministři pak mají prostor na to, aby předvedli, co umí. Představili nám v brzké době své plány a dokázali, že umí pracovat a ví, co dělají. Dejme vládě minimálně trochu času. Poté může přijít nejen opozice s konstruktivní kritikou, pokud bude co kritizovat. Do té doby by bylo správné nechat ministry pracovat. Ostatně nejen oni mají před sebou velký kus práce, ani nám nikdo nic neodpustí.