Zemřela soudružka Hana Kráčmarová. Rovných osmdesát oslavila před pár dny. Už ale na pražské onkologické klinice. I jménem spousty dalších jsme ji tam přepadli s kyticí s Víťou Pázlerem. Statečně nesla i drastickou léčbu. Hanička, brilantní historička komunistického hnutí, prokázala nezlomný charakter i poté, co stáhla chvost spousta chlapů. Hrála první housle téměř ve všech projektech, čelících obludnému mrzačení moderních dějin. Nenechala se unést emocionálním vzdorem, jemuž je tak těžké odolat tváří v tvář přívalům prolhané sprostoty. Házela jim rukavici moudrou argumentací, opřenou o nezpochybnitelné zdroje, včetně těch z "druhé strany". Uměla to stylem, jenž láme i tuhé nánosy předsudků a nevědomosti. A každým svým novým příspěvkem přitom obohacovala o nové poznání - i šťavnatá fakta, svědectví a citáty - nás všechny, kdo se historií našeho hnutí zabýváme už desítky let.
Byla to Hanička, kdo se zasloužil nejvíc o poslední průlomové sborníky (Svoboda zrozená v boji, Spravedlivý svět je možný). Byla to ona, kdo napsal i monografie Kdo byl Klement Gottwald, Národní hrdina Jan Šverma či Komunista Kalina - málo známý hrdina. Právě Hanička zvládala i neobyčejně živá poselství minulých událostí a osobností i v několika desítkách řádků, aby se "vešla" na komentátorskou stránku HaNo. Patřila i k nejoblíbenějším lektorům stranických vzdělávacích středisek. Pro mladou krev, prahnoucí po nezkresleném poznání, stačila vydat i skvělá skripta. Těšili jsme se na spolupráci nad novými dějinami našeho hnutí, které by měly vyjít ke 100. výročí založení KSČ. Budeme je muset zvládnout bez Haničky.
Odešla velká bojovnice a přitom tak milá a vlídná žena. Čest její světlé památce!