V posledních dvou desetiletí nového tisíciletí markantním způsobem narostl počet neziskových organizací. Někdy se jedná o prospěšné organizace, které například pomáhají při živelních pohromách nebo třeba seniorům. Můžeme sem zařadit i různé spolky, jako jsou dobrovolní hasiči, včelaři atd. Nicméně na mezinárodní úrovni se vyskytuje mnoho neziskových organizací, které se snaží podkopávat fungování státu a často jej suplují, případně oslabují. Ze své logiky by měly tyto organizace stát doplňovat, ale bohužel se tak neděje. Jako klasický příklad si můžeme uvést mezinárodní pomoc chudým zemím, která často selhává. Nemusí se striktně jednat o chudé země, ale také o země, které jsou účelově rozvrácené válkou, která je vedena za účelem rozšiřování demokracie a modernizace.
Příklad první: Afghánistán. Tato země se stala terčem americké agrese v roce 2001, kdy se začalo bojovat proti terorismu. Rychle sem začala proudit americká finanční pomoc, aby se Afghánistán postavil na nohy. Bohužel ale došlo k něčemu úplně jinému. Hned, jak začala proudit pomoc, tak se na vše nalepily soukromé společnosti a také neziskové organizace. Není divu. Vždyť mezinárodní pomoc je lukrativní byznys, kde se přiživí téměř každý. Do Afghánistánu přilétala soukromými tryskovými letadly řada humanitárních pracovníků se svými doprovody. Všemožným způsobem se sem dostávaly nevládní organizace, rovněž se svými týmy. Všichni se kryli za to, že chtějí pomoci, ale nebude to zadarmo. V tu chvíli bylo jasné, že se jedná o velký byznys, který pramenil z boje proti terorismu. Namísto toho, aby se investovalo do poničené infrastruktury, tak nevládní organizace podrývaly snahu obnovit státní centralizaci. Navíc za to dostávaly bohatě zaplaceno, protože v Afghánistánu bylo anglicky mluvících lidí poskrovnu. Místo toho, aby byly postaveny byty, tak se postavilo letiště a pronajala se soukromá aerolinka, která dopravovala zástupce OSN do této oblasti. Smutná realita hybridního světa, který je stále více ovládán nevládními organizacemi, nadacemi, sdruženími atp.
Příklad druhý: Irák. Opět země, která byla Georgem Bushem mladším označena za zemi, která patří do zemí »osy zla«. Bylo tedy nutné na ni zaútočit. Vše se opět schovalo za boj proti terorismu a rozšiřování demokracie pomocí války. Jak to celé dopadlo? V dnešní době je Irák zachvácen různými bojůvkami, teroristickými útoky a celkově je tato země destabilizována. Jako v případě Afghánistánu sem bohatě proudila zahraniční pomoc z USA a od soukromých korporací. Rozvrácená země se stala kolonií USA, kde si tato velmoc otestovala své nové zbraně. Poté se zde opět propralo mnoho miliard peněz daňových poplatníků. Sice ne z naší republiky, ale USA.
Zdá se, že svět je plný hybridů, kteří chtějí bojovat za vývoz demokracie, ochranu světa a také otestování nových zbraní. Na výše uvedených příkladech jsem se snažil ukázat na to, že zahraniční pomoc účelově rozvráceným zemím selhává jako celek. Ostatně i naše republika je bohužel zatažena do spolku hybridů, kdy je z našeho státního rozpočtu financováno mnoho nevládních agentur a organizací pod rouškou pomoci různým zemím. Stát často ani nemá ponětí, kam jsou peníze přesně určeny. Jediné, co vlastně víme, tak je celkový obnos, který se ročně do tohoto byznys odvětví sune. Dost často nerozumím tomu, proč bychom měli dávat finance na rozšiřování demokracie ve světě, když víme, že v některých částech buď nefunguje, selhává nebo tam prostě momentálně ani být nemůže. Náš stát se musí prioritně starat o naše občany a k tomu mají přispívat neziskové (nevládní) organizace, ale nesmí jich být tolik, aby nahrazovaly stát. Stojí ted za zvážení, zda neregulovat tyto hybridy, kterých je poslední dobou jako hub po dešti.