Postupně začíná dospívat generace, která nepamatuje rok 1989 ani dobu těsně po něm. Jedná se o lidi, kteří se narodili kolem roku 2000 a dnes se jim expresivně říká mileniáci - děti nového milénia. Tito mladí lidé, kteří dokončují střední školu a chystají se buď na vysokou, nebo do života, najednou zjišťují, že jim bylo dětství ukradeno a budoucnost je neznámá. Čím dál více zjišťují, že demokratická možnost volby si vybrat vysněné zaměstnání selhává. Jsou nešťastní z toho, že nakonec musí pracovat jako telefonní operátoři, smažit hranolky v nějakém rychlém občerstvení nebo pracovat sotva za 13 tisíc. To je realita dnešní doby. Tato generace se začíná bát dluhů, protože musí neustále hledat práci. Sice je médii předkládáno, že je spíš nedostatek pracovníků než volných míst, ale často se jedná o zaměstnání, kterým mileniáci říkají »práce na ho*no«. Je to z důvodu, že v tomto zaměstnání musí často být lidé přes čas a nedostávají vysněnou mzdu nebo mzdu předkládanou médii. Jedná se o okradenou generaci, kterou můžeme klasifikovat jako nové typy konzumentů. Mají chytrý telefon, bydlí často u rodičů nebo využívají sdíleného bydlení. Nejsou tolik motivováni chodit do zaměstnání, protože volba mezi tím, zda mám být doma nebo pracovat za několik tisíc korun, je téměř jasná.
Někteří ekonomové říkají, že si současná mladá generace neuvědomuje, že je šťastnější než třeba generace narozená v šedesátých letech minulého století. Když totiž tato populačně silná generace vstupovala do dospělého věku, tak neexistovaly chytré telefony, cestování bylo drahé. Jenže to neznamená, že tehdejší lidé nebyli šťastní. Nepochybně byli a možná mnohem více než dnešní mileniáci. Sice neměli chytrou elektroniku, ale o poznání měli k sobě blíž. Rovněž se nemuseli strachovat o to, že by mohli být vyloučeni z kolektivu, protože téměř všichni měli stejné výhody i nevýhody. Vzpomínám si na to, když jsem chodil na základní školu, tak většina studentů měla podobná trička. Dnes se ale bohužel soupeří v tom, zda má někdo chytřejší telefon, lepší oblečení. Nerovnost se přesunula do pozice srovnávání »hezkosti«. Těžko dnešnímu dospívajícímu člověku vysvětlíte, že jeho babička neměla smartphone a také dokázala žít. Dnešní neférové rozdělení bohatství ve společnosti bude mít negativní dopady nejen ve vztahu k mileniovým dětem. Zasáhne i ostatní generace a osoby po 50. roku života, které se rovněž potýkají s problémem najít zaměstnání. Kapitalistická společnost vše postavila na nerovnosti, hezkosti, úspěšnosti, bezdětnosti a byznysu. Lidé proto často vzpomínají na období sociálních států, kdy měli určité jistoty a vzhledem k tomu, že je dnešní mladí lidé nemají, tak už dopředu vědí, že na tom budou hůř, než jejich rodiče. Rovněž snaha se vzdělávat vede k propasti, protože dnes vám diplom nezaručuje jistou vstupenku mezi »elitu« díky byznysu se vzděláním.
Dnešní dospívající generaci tedy můžeme nazvat jednak ztracenou generací stejně tak okradenou generací. Ztratila své dětství na sociálních sítích a byla okradena o sociální práva, která nyní marně hledají. Mají veškeré výhody demokracie se všemi negativními tendencemi. Mohou se volně pohybovat a hledat vysněné zaměstnání, které stejně nepřijde. Je jim dána možnost svobodně si zvolit svůj osud. To, že jim byl tento osud částečně předurčen vývojem a deformací společnosti je věc jiná, ale také velice podstatná. Tito mladí lidé mohou být hybatelé dějin, až je vše přestane bavit. Otázkou ale zůstává, zda je jejich život opravdu přestane bavit a budou chtít změnu. Zatím to na to nevypadá, protože mladí konzumenti mají všechno. Problémy začnou pociťovat ve chvíli, kdy se budou snažit založit rodinu, chtít samostatně bydlet nebo až se kapitalistický systém začne potýkat se svoji krizí.