Povyk, rozčarování a hysterii vyvolala média poté, co KSČM zveřejnila ultimativní požadavek, že nepodpoří menšinovou vládu Hnutí ANO a ČSSD, pokud vládní program bude obsahovat alianční závazek navyšování počtu našich vojáků v zahraničních misích.
Je dobré si připomenout, že Václav Havel opojen tehdejší mocí a euforií popřevratového období z vidiny navrácení pražské Lucerny a dalších nemovitostí toho nasliboval občanům mnoho. Mimo jiné, že po vystoupení našeho státu z Varšavské smlouvy a jejím následném rozpuštění se již nikdy nestaneme členem žádného vojenského uskupení.
Sliby jsou někdy chyby a zanedlouho jsme i bez referenda zakotvili nikoliv v paktu obranném, ale útočném! Nebo nejsou snad aktivity NATO zcela v rozporu s původním zaměřením Charty OSN z roku 1945, podle níž válku smí vést pouze země, která je napadena, a válka proti jinému státu smí být vedena pouze s mandátem OSN?
Na příkladu válečných agresí spáchaných v Afghánistánu, Iráku, Libyi a dalších státech ukázalo NATO během posledního čtvrtstoletí po rozpuštění Varšavské smlouvy celému světu jeho skutečnou krvelačnou útočnou tvář a důvody svého pravého počínání. Válečné pustošení v napadených státech nikoliv v zájmu ochrany svobody a demokracie, ale z důvodů ekonomických a prosazování svých mocenských zájmů.
Právě z tohoto pohledu je požadavek KSČM na účast našich vojáků ve vojenských misích zcela zásadní. V žádném případě se nejedná o slovíčkaření, kterým se snaží premiér Babiš jako vždy, když se dostane do skutečného problému, zmíněný požadavek bagatelizovat. Vzrůstající riziko světového konfliktu je realitou, které si politické strany spojené s kapitalistickým režimem a mocenskými choutky z nejrůznějších důvodů nechtějí připustit.
KSČM, pokud si chce zachovat identitu skutečné komunistické strany, musí v této otázce zaujmout jasný postoj a v žádném případě nemůže ostatním parlamentním stranám v podpoře válečných plánů v zájmu NATO, respektive USA, sekundovat.
Je to právě především pravicí zbožňovaná Amerika, která z poslední doby na příkladu Sýrie a KLDR opětovně ukázala celému světu, jak si představuje svůj vývoj a diktát zbytku světa.
Faktem zůstává konstatování některých politologů. KSČM si na skutečnost, že Česká republika je členem NATO, nezvykla. Na tahu je nyní Andrej Babiš. Jak se zachová k požadavku KSČM ohledně vojenských misí. Zda jako politik a státník, či spíše státní manažer, který se rozhoduje podle toho, co v ten který den je zrovna z jeho pohledu výhodnější a přinášející profit.