V břevnovském hostinci U Kaštanu je 25 židlí. Obsadili jsme do poslední. 140 let od chvíle, kdy tudy běžely dějiny. Dne 7. 4. 1878 tu vznikla »českoslovanská« sociální demokracie. Zval jsem i Jiřího Zimolu, jejího statutárního místopředsedu. Kvitoval to s povděkem. Nezašel jen kvůli sjezdu pár hodin nato. Setkání neposedných mozků k mezníku, k němuž vede rodokmen obou našich stran, popřál zdar v zájmu celé levice.
Delegátů sjezdu před 140 lety bylo patnáct. Sešli se až v náhradním termínu. Tentokrát se už »tajné« monarchie podařilo oblafnout. V českých zemích rostlo její »průmyslové srdce«. A v něm přední oddíl jejího dělnického hnutí. Zdobily ho obdivuhodné životní příběhy. Josefa Boleslava Pecky. I Ladislava Zápotockého. Josefa Hybeše či Pankráce Krkošky. Až na něj byli z »modrých límečků«. Optiku marxismu doháněli po nocích. Poměrům viděli pod kůži víc než »moderní levice« našich dnů. S obdivuhodnou kuráží šířili pravdu o pařížské Komuně – i sadistické pomstě jejím poraženým hrdinům.
Kolébkou sociální demokracie bylo Německo. Ta rakouská vznikala jako její faktická součást. Osamostatnila se až v dubnu 1874 v Neudörflu. S programem »odstranění kapitalismu« a »dosažení společenské, státem organizované výroby majetku«. »Práva svobodného sebeurčování národů«, která však nesmějí být »překážkou ve společném snažení ke hmotnému osvobození«. Krok ke »společné práci německých a slovanských dělníků« vysoce ocenil i Marx. Stranické ústředí rozbilo stan ve Vídni. Pod nosem represívních centrál to nebyl šťastný nápad. Načas se muselo přesunout i do Liberce. Mátly ho fantasmagorie Ferdinanda Lassalla. Ten do »jedné reakční masy« řadil i dělnické spojence na vesnici. Oporu proti kapitálu si vysnil i v císařském majestátu.
Českou větev strany to ovlivnilo jen okrajově. S postupem industrializace přibývalo i dělníků, jež bylo potřeba oslovit česky. »Českoslovanská« sociální demokracie se toho ujala s pozoruhodnou vervou. Hlavně prací v odborech a politickým i širším vzděláváním svých členů. Periodika Budoucnost, Organisace a Dělnické listy vydávaná jednotlivými aktivisty povýšila na tiskové orgány strany.
Už U Kaštanu ukotvila tři pilíře. Právě jim dala za pravdu i všechna příští rozcestí. Tím prvým je jasné vědomí, že práva všech, s kým se kapitalismus nemazlí, dostanou šanci až za jeho hranicemi. Tím druhým – masová práce, mířící právě tam už »tady a teď«. A třetím – boj za pokrok ve vlastní zemi tak, aby našel co největší vzájemnou oporu i v okolním světě.
Tehdy U Kaštanu čadily petrolejky. K nepoznání se to změnilo i tam. Trojlístek pravd, starých 140 let, však platí. Dnes ještě víc než kdy dřív.