Zase lítáme „od pangejtu k pangejtu“. Přitom jestli něco naše školství potřebuje, tak je to stabilita. Namísto toho střídání ministrů, střídání vizí, opouštění slibů a vyhlašování nových. Posledním příkladem je reforma financování regionálního školství. Jen co došlo ke shodě na její podobě i datu spuštění, tak se má odložit. Skupina poslanců ODS navrhuje odložení o deset let (ST 102), což znamená de facto její zrušení, ministr školství Plaga o rok.
To, že normativní způsob financování škol na žáka je třeba změnit, se ví dlouho. Ředitele škol nutí naplnit třídy na maximum, přijmout každého, snižovat požadavky. To přispívá k poklesu kvality vzdělávání. Vede k výrazným rozdílům ve financování škol v jednotlivých krajích, takže platy učitelů se liší i o tisíce korun měsíčně. Negativ je samozřejmě víc.
Reforma by to měla změnit. Má zajistit předvídatelnost financování, zachovat dostupnou síť základních škol, zajistit mezikrajově srovnatelné odměňování pedagogů a úhradu pedagogické práce vůbec a umožnit dělení tříd. Zohledňuje nejen počet žáků, ale také potřebný počet odučených hodin. Po náročném projednávání se na konečném kompromisu dohodli zástupci CZESCHA, Asociace ředitelů škol, Sdružení učňovských zařízení, základních uměleckých škol, Asociace vychovatelů, představitelé Svazu měst a obcí, Svazu průmyslu a dopravy, školských odborů, Sdružení místních samospráv či zástupci krajů. Její znění podpořil i poslanecký klub KSČM. K datu účinnosti 1. 9. 2018 (rozpočtově od 1. 1. 2019) mají být k novele připraveny metodiky, zejména k výpočtům PHmaxů (maximální počet hodin přímé pedagogické činnosti hrazené ze státního rozpočtu) a zajištěn dostatečný objem financí. To ministerstvo školství bez zaváhání slíbilo. Stejně tak ovšem slibovalo dostatek peněz na „povedenou“ inkluzi nebo na navýšení platů. A výsledek? Na inkluzi jich bylo potřeba mnohem víc, než kolik ministerstvo odhadlo a než kolik jich poslalo, u navýšení mezd jakbysmet, takže to musely doplácet kraje i školy - z nadtarifních složek.
Takže jak to bude s reformou? Nedivím se obavám ředitelů škol, kteří už v březnu připravují úvazky na další rok a dosud nevědí, s jakým objemem hodin a finančních prostředků mají počítat. A nejsou jediní, kdo to zřejmě neví. Bývalá ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) odhadovala náklady na první rok na 2,5 až 5 miliard korun. Ministr školství v demisi Robert Plaga (ANO) předpokládá 10,5 miliardy, na slíbené navýšení platů ve školství pak 17 miliard, finančně je také třeba pokrýt další nárůst počtu žáků o víc jak deset tisíc a zohlednit výdaje na „společné vzdělávání“. Zástupci školské tripartity se proto shodli, že pokud rezort v rozpočtu na příští rok nebude mít peníze na navyšování platů učitelů na slíbených 130 % průměrné mzdy i reformu financování regionálního školství, měla by se reforma odložit tak, jak navrhuje ministerstvo školství, tedy o rok. Proti odložení termínu spuštění se však zároveň postavilo víc než 1 500 obcí Sdružení místních samospráv ČR, které zároveň vyjádřily nesouhlas s přesunem úhrady pedagogické práce na zřizovatele. Odložení odmítá i předseda Sdružení učňovských zařízení Karel Dvořák, který varuje, že každé další odložení přispívá k likvidaci odborného školství.
Změna financování regionálního školství je potřebná a měla by být odstartována tak, jak bylo dohodnuto a schváleno. Považuji za nepřijatelné chování vůči ředitelům a učitelům, kteří jsou v neustálé nejistotě. Jejich zodpovědný přístup by si konečně mělo osvojit ministerstvo školství i vláda jako celek. To znamená předložit jasné podzákonné normy a metodiky, dodržet dohodnuté hodnoty PHmax a zabezpečit potřebný objem financí tak, jak bylo slíbeno.