V moderované diskusi na kanálu ČT24 dne 12. března v pořadu Devadesátka nasadila Česká televize k tématu »Úlohy pro veřejnoprávní média« svého generálního ředitele Petra Dvořáka. V jedné části přizvala také nezávislého publicistu Erika Besta a s ČT zájmově spojeného filmového režiséra a pr\až fanaticky. Vyrukoval s nepravdivým tvrzením, že jen ČT je vázána zákonem a svým kodexem, komerční televize prý podle Marhoula mají jen jednu normu, vydělat peníze, a on sám je považuje za zcela nedůvěryhodné. Kampaň, kterou vedou někteří politici, producenti, herci, osoby spjaté svými zájmy s ČT proti kritikům neobjektivnosti a manipulativních postupů ČT, prý nelze vůbec považovat za střet zájmů, protože podle V. Marhoula jejich benefity a příjmy od ČT jsou prý jen částí jejich celkových příjmů.
Bylo by jistě projevem lidské poctivosti i odborné kompetence, pokud by generální ředitel ČT P. Dvořák a producent V. Marhoul dokázali přiznat dlouhodobě existující stranickost a konkrétní závažná pochybení ve vysílání zpravodajství a publicistiky ČT i v dalších oblastech. Oni to ale nedokázali. Jako osoby zaujaté vedli v režii ČT »férovou« diskusi dva proti jednomu, v níž nepohodlná fakta zapírali nebo bagatelizovali.
Právě z takové formy a průběhu diskuse, z opomíjení nebo zamlčování nepříjemných faktů mohl nutně vzniknout v divákovi ten pocit, který zmínil po dotazu na objektivitu ČT publicista Erik Best. Česká televize fandí sama sobě a určitým zájmovým a názorovým skupinám nekriticky. V přímém přenosu, za účasti generálního ředitele, bylo možné vidět, jak se to dělá, aby na obrazovce převážil jediný správný názor, tedy názor ČT či těch, komu ČT fandí. Mám za to, že skutečná informační demokracie a zásada objektivity veřejnoprávního média si žádá poněkud jinou kulturu.