Přesně před dvaceti lety, 4. března 1998, vynesl americký vojenský soud na základně Camp Lejeune v Jacksonville v Severní Karolíně osvobozující rozsudek nad dvěma příslušníky US Air Force, kteří byli obviněni z neúmyslného zabití a ze zabití z nedbalosti. Na první pohled celkem banální informace, tak proč to vzpomínat. Navíc asi nešlo o nic zvláštního, když to ani nevzpomenul prakticky žádný z českých sdělovacích prostředků.
Ale o co vlastně šlo a proč má smysl se k této události vracet? Já to považuji za velice důležité se k této události vrátit. Rozsudek vojenského soudu totiž skandálně uzavřel první dějství tragédie, která se odehrála o měsíc dříve zřícení kabinkové visuté lanové dráhy u města Cavalese v severní Itálii. Jistě, takové nehody se stávají, ale tentokrát za neštěstí mohl nade vší pochybnost tzv. lidský faktor, a sice hrubá nedbalost a nezodpovědnost posádky amerického letounu, který zcela ignoroval italská nařízení a předpisy, riskantním letem přeťal nosné lano a svrhl tak kabinku i s dvaceti cestujícími do propasti. O život přišlo 8 Němců, 5 Belgičanů, 3 občané Itálie, dva Poláci a po jednom z Rakouska a Holandska. Piloti amerických leteckých sil v Evropě, umístění na základně Aviano, rádi létali při svých cvičných letech níže a rychleji, než to povolovaly italské zákony a nařízení. Tentokrát se čtyřčlenná posádka letounu Grumman EA-6 Prowler, která skončila hlídkovací misi nad Bosnou rozhodla, že si ještě udělá dobrodružný výlet nad Itálií s letadlem, které nad Itálií už vůbec nemělo vzlétnout a následující den se mělo vrátit do USA. Navigátor si navíc půjčil videokameru, aby se doma mohl pochlubit, jak nízko a rychle se dá nad Alpami a alpskými městečky létat. Aby se vyhnuli zákazu letu od italských úřadů pro jejich stroj, předložili jim navíc falešný letový plán týkající se jiného letounu, stíhačky F-16. Opět jako obvykle se při letu ignorovaly italské předpisy ohledně rychlosti i výšky letu, asi také proto, aby bylo co točit. Ze stejného důvodu se nakonec zřejmě rozhodli také podletět nosné lano lanovky, až ho nakonec ve výšce 110 metrů (3 x níže než bylo povoleno létat) pravým křídlem přeťali, kabinka se z výšky 80 metrů zřítila a všech dvacet turistů zahynulo. Tragédie i skandální rozsudek vyvolaly pochopitelně v Itálii rozhořčení a mohutné protiamerické demonstrace, požadující odchod všech amerických jednotek z Itálie, ze strany proamericky naladěných politiků pak alespoň „přísný trest pro všechny viníky“. Dva z posádky, pilot a navigátor, se tak nakonec ocitli před soudem ještě jednou, přišli o vojenský důchod a pilot byl navíc odsouzen na šest měsíců vězení. Ale ne proto, co spáchali, za hrubou nedbalost, falšování dokumentů, ignorování italských zákonů a nařízení, za dvacet životů zmařených v důsledku toho, ale za maření spravedlnosti a chování nehodné důstojníka, protože zničili videozáznam, kterým se chtěl doma navigátor pochlubit a který by rozmetal argumenty obhajoby.
Myslím, že i tento případ ukazuje na nebezpečí a rizika, která s sebou nese plíživá militarizace myšlení a neustále sílící bubnování na válečné bubny, snahy budovat stále nové a větší americké základny pod hlavičkou NATO. Ukazuje, jakou váhu mají pak zákony, soudy, úřady, nebo veřejné mínění dané země, když dojde takzvaně na „lámání chleba“. Měli bychom si to připomínat o to víc, o co častěji jsme svědky pokusů některých českých politiků (a političek) prosadit konečně trvalou přítomnost amerických vojenských jednotek na našem území, o co častěji jsme svědky ohýbání ústavy a zákonů v souvislosti s teatrálními přejezdy a transporty vojenské techniky po našich silnicích a podobně. Také proto, kromě prostého připomenutí památky obětí, má smysl připomínat „Případ CAVALESE“.