Nepoctivost pražských taxikářů je tak nechvalně známá i v zahraničí, že jsou před ní varováni turisté i v renomovaných turistických průvodcích. Jejich nechvalné praktiky a vzájemné konkurenční boje se příliš nezměnily za posledních více než třicet let. Dnes se však konečně všichni pražští taxikáři dokázali pevně semknout, a to v boji proti řidičům Uberu, kteří sice také vozí zákazníky za úplatu, ale na rozdíl od nich nemusejí mít taxametry a licence. Proto je prý jejich cena výrazně nižší, a tím jim přebírají zákazníky. Proti komu tedy vlastně bojují?
Uber Technologies Inc. je americká nadnárodní dopravní a mobilní společnost umožňující objednání přepravy osobním automobilem. Mobilní aplikace Uber umožňuje zákazníkům s chytrým telefonem zadat žádost o jízdu, která je následně předána řidičům zapojeným do sítě Uber, kteří využívají k přepravě zákazníka své vlastní auto. Jedná se tedy o spoluspotřebitelství. Tato služba je dostupná ve více než 300 městech po celém světě a její obchodní model se snaží již napodobovat další firmy. Některé státní úřady však zpochybňují zákonnost Uberu tvrzením, že cestovat s řidičem bez licence o provozování taxislužby je nebezpečné a nelegální. Proto byla tato přepravní služba z několika zemí stažena. U nás Uber funguje od roku 2014 v Praze a v lednu 2017 učinil neúspěšný pokus být v Brně.
Ovšem z pohledu zákazníka bych rád podotknul, že stav a důvěryhodnost některých oficiálně licencovaných a povolených taxi služeb je také diskutabilní. A cena dopravného také není zcela zanedbatelnou položkou. Navíc si myslím, že na existenci této služby na našem trhu se spolupodílejí právě nepoctiví taxikáři. Co nám nabízejí oproti jasně dané a smluvní ceně společnosti Uber? Každý z nás se již určitě stal obětí nepoctivého taxikáře. Co proti němu jako občan zmůžu? Můžu se proti předražení na místě ohradit. Pokud se mi nedostane uspokojivého vysvětlení, můžu řidiči sdělit, že tuto předraženou cenu nezaplatím a že zavolám policii. Ale budu riskovat to, jak se daný řidič v tom okamžiku zachová? Pokud jsem však již tuto předraženou cenu zaplatil, můžu dát podnět ke kontrole České obchodní inspekci nebo podat stížnost na konkrétního provozovatele taxi příslušnému magistrátu. Tedy pokud si budu zpětně pamatovat číslo taxíku nebo jeho SPZ a uložím si účtenku z taxametru. Tyto stížnosti mi samozřejmě ale peníze zpět nevymohou. Pak už mi zbývá jen domáhat se práva soudní cestou v občanskoprávním sporu, kdy břímě dokazování mé újmy bude ležet výhradně na mně. Položit si zde otázku, zda se mi to nakonec vyplatí, je asi zbytečné.
Je také na zamyšlení, proč se proti cestování spoluspotřebitelstvím bouří právě jen taxikáři. Například na jízdomaty, které využívají především studenti pro přepravu na VŠ si nikdo nestěžoval a i soukromí přepravci jako student agency tuto konkurenci zvládli.
Dle mého názoru, není stávající zákon o taxislužbě špatný. Ano, neřeší sdílenou ekonomiku, a to je velkou chybou stávajícího ministra dopravy. Ale jestliže víme, že někdo zákon porušuje, jak se vyjádřila paní primátorka Prahy, tak máme dost zákonných možností okamžitě jednat. Například stejným postupem jako blokujeme internet nepoctivým provozovatelům hazardu.
Takže závěrem bych snad jen přál taxikářům, aby konečně změnili své jednání a přestali používat cestu k řešení tohoto problému takovou, kdy si berou svého zákazníka jako rukojmí a blokují mu v Praze dopravu. Tento druh cesty určitě nikam nepovede….