V těchto dnech proběhlo v Praze setkání různých zvaných zástupců institucí a organizací, kteří by mohli, ale hlavně měli, něco říci k budoucnosti EU.
Organizátor diskuzi pojal jako velmi dlouhý kulatý stůl a připravil podklady s jeho pohledem na pozici ČR vzhledem k současným výzvám z Evropy. Mezi základní otázky, které byly řešeny, se zařadila česká pozice v rámci podpory rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou nebo zavedení společného volebního obvodu EU a s tím spojená otázka nadnárodních kandidátních listin. S tímto souvisela i debata o uvolnění 73 parlamentních křesel, které vzniknou jako důsledek Brexitu. Zazněly hlasy, a to i z úst přítomné eurokomisařky Jourové, nic neměnit a pouze snížit počet europoslanců nebo důsledně uplatnit zásady poměrně sestupného zastoupení. Ve svém důsledku však poslanci EU na jednání 7.a 8.února schválili relokaci, při které klesne celkový počet poslanců z 751 na 705 a dojde k posílení zastoupení především velkých států a těch malých pouze některých. Česku zůstává jeho kvóta 21 poslanců. Ze zemí V4 posílí pouze Polsko a Slovensko o 1 jednoho poslance, největší nárůst má Francie a Španělsko o 5 poslanců.
Debata kolem efektivity řízení EU se točila kolem slučování funkcí, jako například předsedy Komise a Evropské rady nebo místopředsedy Komise a předsedy Euroskupiny, kdy by mohla vzniknout nová funkce evropského ministra financí a hospodářství, který by zároveň předsedal radě guvernérů nově navrhovaného Evropského měnového fondu a reprezentoval eurozónu na globální úrovni. Obecně snížení počtu členů Evropské komise by znamenalo opustit politickou dohodu „jedna země, jeden komisař” z roku 2013. Zde zajímavě přispěl do diskuze prof. Tomášek z právnické fakulty UK svým názorem považujícím funkci předsedy Evropské rady za relikt neúspěšných snah o Evropskou ústavu. Předchozí praxe rotujícího předsednictví i v Evropské radě dle něj lépe působila na obyvatelstvo předsedajícího státu. Bylo by jistě zajímavé, jak by se při těchto slovech tvářil J.C. Juncker, který je od roku 2014 předsedou Evropské rady. Popřípadě je zde k diskusi návrh „Spitzenkandidaten”, který by předpokládal nominaci vedoucího kandidáta politické strany na předsedu Rady. Tento model byl neformálně uplatněn právě v roce 2014. Trvalé právní zakotvení Česká republika nepodporuje a obecně se ke všem návrhům staví silně rezervovaně spolu s ostatními, většinou východními členy EU. Stále častěji také zaznívají hlasy z velkých států Unie o rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou v Radě EU. Jedná se o tak zvanou překlenovací doložku „passerelle”, která umožňuje vyšší flexibilitu rozhodovacího procesu. Jde ale zatím o institut výjimečný ad hoc situaci a jeho rozšíření by, dle našeho názoru, mohlo přinést ČR řadu negativních rizik a způsobit oslabení našeho hlasu. Zde nevidím nutnost širšího uplatňování kvalifikované většiny namísto jednomyslnosti. Dle analýzy EP, stále kolem 80 % rozhodnutí přijímá Rada na základě konsenzu.
Větší problém představují obavy z možného návrhu Komise opustit jednomyslnost v oblastech jako energetický mix, zdanění a sociální oblast. Konkrétně se jedná o oblast ochrany pracovníků při ukončení smlouvy, kolektivní ochrany zájmů pracovníků a zaměstnavatelů a podmínek zaměstnávání legálních přistěhovalců ze třetích zemí. Pro nás je aktuální problém energetického mixu vzhledem k plánované dostavbě jádra v Dukovanech a stabilní negace jádra od našich sousedů z Německa a Rakouska.
Co mne, jako aktivního účastníka debaty ale rozčilovalo, je určité elitářství, které se projevovalo vůči občanům. Nevím, jestli to byly dozvuky přímé volby prezidenta, ale každopádně je to nebezpečná tendence uzavírání se před názorem občanů. Ten možná není tak informovaný, nemá takový přehled a není tak zběhlý v evropských předpisech, přesto má mít maximální právo vyjádřit se a rozhodovat. Vždyť Evropská unie tu je pro občany a ne naopak. Proto jsem zakončil své vystoupení výzvou ke schválení obecného referenda a jeho maximálního využívání právě i v otázkách nyní možná vzdálených od každodenních problémů, ale v budoucnu třeba aktuálně tyto problémy způsobujících. Občan není hloupý a my jsme povinni mu předložit veškeré relevantní údaje k rozhodnutí. Statistika velkých čísel již zajistí objektivitu, a nakonec i vysokou pravděpodobnost správného rozhodnutí.