Na konci ledna obdrželi poslanci návrh novely školského zákona z pera ODS a P. Gazdíka (STAN) zabývající se předškolním vzděláváním. Cílem má být zrušení povinné předškolní docházky od 5. roku věku dítěte, povinnosti přijímat do mateřských škol děti již od 2 let věku a bezplatného pobytu v posledním ročníku.
Pokud jde o dvouleté děti, považuji návrh za oprávněný. Potvrdili to i lidé z praxe, kteří se podělili o své zkušenosti na veřejném slyšení v Senátu. Učitelky, dětští psychologové, speciální pedagogové a další odborníci, kteří zde vystupovali a s nimiž jsem měla možnost o přestávce hovořit, jednoznačně potvrdili naše argumenty, které, mimo jiné, vedly k tomu, že jsme v minulém volebním období jako komunističtí poslanci pro novelu nehlasovali. Dvouletý capart potřebuje úplně jinou péči, jiný denní režim a jiné prostředí, které musí odpovídat bezpečnostním a hygienickým předpisům. Často ještě nosí plínky, neumí správně mluvit, potřebují svou jistotu, pár blízkých tváří, pomazlení. Ve třídě mateřské školy, kde bývá i 28 dětí, se ztrácejí. Vhodné to není ani pro předškoláky, kteří se zase potřebují připravit na vstup do základní školy, a to se vším všudy.
Klobouk dolů před učitelkami v mateřské škole. Musí zabezpečit kvalitní předškolní vzdělání, zároveň přebalovat mrňousky a hlídat, kam se rozběhnou, věnovat individuální péči dětem s nejrůznějším druhem a stupněm postižení, cizincům, těm, kdo mají vady řeči a do toho vyplňovat hory papírů. To padá na hlavu samozřejmě i ředitelkám, které navíc musí zastat práci pedagogů, manažerů, právníků, ekonomů a ještě shánět asistenty a chůvy.
A tak se ptám: Není načase přiznat, jak obrovská chyba byla rušit všechno, co fungovalo jen proto, že to bylo vymyšleno za socialismu? V tomto případě konkrétně jesle? Dnes jich zbylo pár a většina je soukromých, takže pro maminky těžko dostupných. Mnohé z nich musí obracet každou korunu, zvlášť pokud jsou to samoživitelky. Problém chudoby tak postihuje nejen je samé, ale i jejich děti. A problém pokračuje i po ukončení mateřské dovolené, o to víc, jestliže mají nižší vzdělání. Podle výzkumu sociologického ústavu AV se 35 % z nich neuplatní v zaměstnání a stávají se dlouhodobě nezaměstnanými. Proto je zapotřebí rozšiřovat možnosti sladění rodinného a profesního života. Jednak nabídkou flexibilní pracovní doby, sdílení pracovního místa, práce z domova, zkráceného pracovního úvazku apod., jednak znovuobnovením jeslí a navyšováním počtu mikrojeslí, což jsou zařízení rodinného typu, která se osvědčila zejména v malých obcích. V současné době jich je (podle MPSV) 8 v Praze a 64 v ostatních krajích, což je málo, takže maminky využívají také dětské skupiny a už zmiňované mateřské školy. V té souvislosti však musím také uvést, že ač učitelky v mateřských školách vůbec nejsou z přijímání dvouletých dětí nadšené, často je k tomu nutí existenční důvody. Jak přiznaly na veřejném slyšení některé ředitelky, kvůli financování byly postaveny před rozhodnutí buď propustit učitelku nebo přijímat dvouleté děti.
Ze všech důvodů, jež jsem uvedla, bych se proto přikláněla k podpoře návrhu zrušit povinnost, ale zachovat možnost tyto mrňousky přijímat. Na druhou stranu však nepodporuji druhé dva návrhy obsažené v novele, tzn. zrušení povinné předškolní docházky od 5. roku věku dítěte a zrušení bezplatného pobytu v posledním ročníku mateřské školy. KSČM je naopak pro zrušení školkovného ve všech ročnících mateřské školy, stejně jako pro zrušení poplatků ve školní družině a školním klubu. Pokud jde o povinné předškolní vzdělávání rok před vstupem na základní školu, považuji ho za potřebné, i když vím, že stejně většina předškoláků do mateřské školy chodí. Je však určité procento dětí, které zůstávají doma, a přitom právě ony potřebují mateřskou školu jako sůl. Mateřská škola totiž kromě vzdělávání plní i roli výchovnou a socializační, vyrovnává rozdíly mezi dětmi z různého rodinného prostředí a napomáhá tak těm, jimž podnětné domácí prostředí schází.
Považuji proto za vhodné oddělit návrh, týkající se dvouletých dětí, kdy by byla zrušena povinnost, ale zachována možnost jejich přijetí, od návrhů ostatních, na nichž se shoda ve sněmovně určitě nenajde.