„Dvouleté děti do školky nepatří“. Tak zní název petice, která nyní našla své zastání u převážně pravicových politiků v obou komorách parlamentu a již chystají příslušné legislativní změny. Podle senátorů je třeba nechat děti u matek. Nic proti tomu. Jenže co matky samoživitelky, kterým otcové často neplatí ani alimenty, rodiny, které potřebují oba příjmy, aby vůbec mohly zabezpečit základní životní potřeby nebo ty ženy, které chtějí uplatnit své vzdělání a skloubit svůj pracovní a rodinný život, když zaměstnavatelé nenabízejí v potřebné míře částečné a sdílené úvazky či práci z domova?
V často tolik odsuzované socialistické minulosti chodilo do více než tisíce jeselských zařízení dvacet procent, tedy asi 39 tisíc dětí příslušného věku. Mimochodem jesle fungují na našem území již od 2. poloviny 19. století. Po roce 1989 však u nás zůstalo 207 a v roce 2012 pouze 44 jeslí. Jejich situace se ještě více zkomplikovala ke konci roku 2013, kdy díky asociální pravicové vládě přestaly být zdravotnickými zařízeními s pevně stanovenými pravidly v oblasti hygieny, stravování, kvalifikace pracovníků a také jejich financování. Dnes mohou být jesle zřizovány jako vázané živnosti, příspěvkové organizace obcí nebo jako dětské skupiny, ale jejich provoz je většinou velmi drahý, zvlášť pokud se jedná o soukromé zařízení. Díky změně statusu už také o děti do tří let nemusí pečovat jen zdravotní sestry, ale i sociální pracovnice, učitelky z mateřských škol či chůvy.
Místo všestranné vydatné podpory státu těmto specializovaným zařízením byla přijata kontroverzní možnost přijímat děti již od dvou let do školek. Už dnes přitom kapacita školek mnohde nestačí a to i vzhledem k tomu, že byl uzákoněn povinný rok před začátkem školní docházky. Navíc péče o děti do tří let má svá specifika a větší nároky na odborný personál, vybavení a hygienické normy. Česká republika svojí dlouhodobou nečinností v oblasti péče o děti do tří let nevyslyšela ani doporučení Evropské unie nazvané Barcelonské cíle, které hovoří o tom, aby do roku 2010 mělo 33 % dětí do tří let přístup k jakékoli formě této péče. Z tohoto důvodu tak u nás máme jednu z nejnižších zaměstnaností matek dětí do čtyř let.
Rodiče by měli mít právo si vybrat, jakým způsobem chtějí o své malé děti pečovat. Právo výběru znamená nutnou finanční podporu kvalitních a dostupných předškolních zařízení z veřejných zdrojů a odpovědnost za potřebné legislativní řešení ze strany obou parlamentních komor. Ne pouhé populistické plácnutí do vody!