Jedno z velkých témat předvolební kampaně KSČM bylo lithium. Jeho vyzdvižení bylo naprosto oprávněné. Rozkrádání nerostného bohatství za bílého dne, podobně jako tomu bylo u vody, je lumpárna, k níž nelze mlčet. Komunisté proto iniciovali svolání mimořádné schůze poslanecké sněmovny, vyrazili do ulic a sbírali podpisy pod petici. V posledních dnech se lithium opět dostává do středu pozornosti. K memorandu s australskou firmou o jeho těžbě, u něhož sněmovna požádala vládu, aby ho prohlásila za nulitní, měl být totiž přijat dodatek, který vyvolává pochyby a řadu otázek. Znamená dodatek de facto jeho platnost? Na toto riziko opět jako první upozornila KSČM. Jenže stejně jako před volbami, kdy si Babiš bleskurychle přisvojil zásluhy na kampani proti memorandu, jež uzavřel tehdejší ministr průmyslu a obchodu Jiří Havlíček (ČSSD), i dnes novináři o komunistech, kteří na podivné pokračování, tentokrát pod taktovkou ministra průmyslu a obchodu v demisi Tomáše Hünera (za ANO), upozornili, mlčí. Opět je hlavním hráčem a kritikem Andrej Babiš.
Tyto novinářské posuny a zamlčování nejsou jen na celostátní úrovni. Své o tom víme v Praze, kdy na jednání každého zastupitelstva otevíráme jako komunisté žhavá témata a pochybné kauzy a dostáváme tak věci do pohybu. Některé z nich se následně opravdu začnou řešit, jen o komunistech nepadne ani slovo. Podle médií témata přebírají jiní, kteří se stávají hlavními hrdiny a spasiteli. Fakt, že mnozí z nich byli po celou dobu u vesla, kdy situaci mohli řešit, zvlášť když jsme opakovaně celá léta na daný problém upozorňovali, jdou stranou. Tak tomu bylo v případě stavu mostů, kdy jsme v tomto i v minulých volebních obdobích žádali, aby se mosty a lávky v Praze průběžně kontrolovaly, udržovaly a opravovaly. Aby se daly peníze na generální opravy tam, kde je to zapotřebí. Jenže páni radní a všechny ty polistopadové koalice, v nichž byli a jsou namočeni sociální demokraté, ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN i SZ, donedávna nehnuly prstem. Dopustily situaci, kdy Trojská lávka spadla, Libeňský most se musel zavřít, Hlávkův most je v katastrofickém stavu a havarijní stav se týká i dalších mostů, lávek, ale i teras a průchodů (např. u metra Budějovická). Praha se díky nekonání vedení města (mimochodem i pana Čižinského za KDU-ČSL, který se teď před novináři pasuje do role klíčového zachránce) stává postupně uzavřenou nedobytnou pevností, plnou objízdných tras a zmateně pobíhajících lidí.
Stejný postup zvolila média u kauzy Nemocnice Na Františku. Byli jsme to opět my komunisté, kdo jsme na prosincovém jednání požadovali zařadit tento problém do programu jednání zastupitelstva. Varovali jsme před záměrem městské části Prahy 1, které nemocnice patří, předat formou koncesního řízení nemocnici na 35 let soukromému provozovateli. Upozornili jsme na riziko omezení dostupnosti a kvality zdravotní péče, rušení neziskových oborů a hrozbu likvidace tohoto zdravotnického zařízení. Požadovali jsme, aby Praha vstoupila do jednání a převzala nad nemocnicí správu. Ve spolupráci s komunisty na Praze 7, která spadá pod Nemocnici Na Františku, jsme dělali možné i nemožné, jen abychom zabránili privatizaci nemocnice. Teď se konečně ledy pohnuly a mělo by dojít k námi navrhovanému řešení. A novináři (kromě Haló novin)? O KSČM opět ani slovo.
Třetí příklad: náměstek Dolínek (ČSSD) nechal loni na podzim prostřednictvím Technické správy komunikací (TSK) tiše vypsat tendr na desetiletý úklid komunikací. Soutěž byla zorganizovaná den předtím, než město získalo s naší podporou plnou kontrolu nad společností Pražské služby, což umožní magistrátu udělovat zakázku na úklid komunikací přímo, a ušetří tak značné finanční prostředky. Přes tuto skutečnost, o které jako náměstek musel vědět, vypsal zmíněný tendr v hodnotě neuvěřitelných 16 miliard, navíc bez vědomí Rady hlavního města Prahy, o zastupitelstvu ani nemluvě. Poté, co jsme otevřeli tento šokující skrytý tunel na lednovém jednání zastupitelstva, se o případ začali zajímat další politici i novináři. Ovšem, jak se dalo čekat, o komunistech opět ticho po pěšině. Pravda, láska a objektivita nevítězí, ale skomírá v sutinách nejen rozpadající se matky měst.