Toto pravdivé úsloví se může vztahovat téměř ke každé činnosti člověka. Já, jako místopředseda výboru pro bezpečnost, se pokusím o jeho zhodnocení z pohledu bezpečnosti České republiky, a to i s ohledem na vývoj bezpečnosti v Evropě.
Vzhledem k tomu, že Česká republika je šestou nejbezpečnější zemí na světě, mohlo by se toto hodnocení zdát jako zbytečné. Vždyť co zlepšovat, když jsme téměř na vrcholu. O čtyři desítky za námi je Velká Británie, ještě dále Francie a náš velký spojenec USA je v bezpečnosti až v druhé stovce zemí. Jenže co platí dnes, nemusí platit zítra, a i dnes je mnoho věcí, které jsou přinejmenším problematické a jejich neřešení se nám může již brzy vymstít.
Po Kalouskových úsporných opatřeních byly bezpečnostní sbory zdecimovány. Odešlo mnoho zkušených příslušníků a o službu přestal být mezi nováčky zájem. Sobotkova vláda postupně vrátila to, co Kalousek sebral a dokonce v závěru svého funkčního období i přidala, ale nepodařilo se jí to základní: stabilizovat bezpečnostní sbory a znovu je zatraktivnit pro nové uchazeče o službu občanům, o službu své vlasti. Co je platné, že se přidaly tabulky, tedy zvýšil se počet míst, když jen u Policie ČR za rok 2017 odešlo ze služby o 236 více příslušníků než těch, kteří nastoupili. V současnosti tedy do plánovaného stavu 42 156 policistů už chybí rovných 2 000 policistů. Dalším významným problémem je skutečnost, že celá jedna pětina nováčků ukončí svůj služební poměr do 4 let služby a téměř jedna třetina do 15 let služby, tedy ještě před vznikem nároku na výsluhový příspěvek, který je často zmiňován jako jeden z významných benefitů služby pro stát. Jednoznačně se tak dokazuje, že služba není pro nováčky atraktivní!
Díky nedostatku policistů zůstává 28 % základních útvarů, tedy těch služeben ve městech a obcích, kam se občan obrací v případě potřeby, služebně neobsazených a zajistit nepřetržitý výkon 24 hodinové služby jde na úkor spojování dvou základních útvarů. Tím se zvětšuje území, ale logicky i dojezdové časy v případě volání na tísňovou linku. Policie tedy nemusí vždy a všude přijet včas!
Policisté, ale i příslušníci Vězeňské služby, sami nejlépe vědí, co si mohou, resp. nemohou koupit ve výstrojních skladech. Chybí části uniforem, některé výstrojní součástky jsou nekvalitní a některé i pro zdraví příslušníků škodlivé. Balistická ochrana po dvou letech mého soustavného tlaku je již alespoň na papíře, ale ještě uplyne několik let, než bude mít každý policista v přímém výkonu osobní balistickou ochranu. Nechránění policisté do té doby budou při službě i nadále umírat!
To jsou jen některé z mnoha „drobných“ problémů, které musí nové vedení vnitra řešit a pokud možno, mělo by s tím začíst ihned. Pokud se totiž blíže seznámíme s tím, jak je již dnes náročný výkon policejní služby v Německu, Francii nebo Švédsku a představíme si, že vy se něco podobného během několika málo měsíců nebo let mělo odehrávat i u nás, mám obavu, že od problémů je to jen krůček ke krizi. Naše policie, ale ani vězeňství na to prostě nejsou připraveny, a to ticho před bouří mě děsí. Opravdu je lepší býti připraveni, než překvapeni!