Byla to velká sláva, když hlavy členských států EU a jejich vlád podepsaly tzv. Lisabonskou smlouvu. Stalo se tak v klášteru Mosteiro dos Jerónimos v portugalském hlavním městě před deseti lety, 13. prosince 2007.
Těch patetických řečí, těch slibů kolem! EU prý bude po Lisabonské smlouvě více demokratická, transparentnější, ale i efektivnější než dříve - údajně už jen proto, že institucionální složení EU dostalo nový základ...
Jenže se tak nestalo a není divu: už jen způsob, jakým Lisabonská smlouva vznikla, vypovídá totiž mnohé o EU jako takové, o možnosti resp. nemožnosti její reformovatelnosti - stojí-li EU na cestě patřící neoliberalismu a nadnárodním korporacím. Vznik Lisabonské smlouvy lze totiž označit za lekci evropské »demokracie«.
Dne 29. října 2004 podepsaly hlavy států a vlád slavnostně v Římě Smlouvu o Ústavě pro Evropu, která měla nabýt účinnosti 1. listopadu 2006. Jenže předtím bylo nutné tuto smlouvu ratifikovat v jednotlivých členských státech EU, což v některých z nich znamenalo referendum...
To první, ve Španělsku, proběhlo bez problémů. Jenže pohromu pro »evropskou Ústavu« znamenali Francouzi, kteří ji 29. května 2005 odmítli většinou 55,7 % odevzdaných hlasů, a poté i Nizozemci, jejichž NE bylo ještě výraznější (61,6 %). Evropská Ústava tak ztroskotala a »kormidelníci« EU si stanovili »fázi reflexe«. A »reflektovali« pod přísnou taktovkou spolkové kancléřky Merkelové.
Takže mimořádný summit, který se konal 25. března 2007 v hlavním městě SRN, měl vyústění v tzv. berlínském prohlášení, že EU je třeba postavit na jakýsi obnovený společný základ. Z toho se ale vyklubala jen o málo odlišná verze ztroskotaného návrhu »Ústavy pro Evropu«! - takto Lisabonská smlouva.
Jenže bylo opět zapotřebí její ratifikace. Poučené francouzské »elity« mezitím změnily ústavu tak, aby pro ratifikaci nebylo zapotřebí referenda, Nizozemci svěřili ratifikaci do spolehlivých rukou svého parlamentu. Ale bylo tady ještě Irsko. A jeho občané se vyslovili v referendu proti Lisabonské smlouvě. Kormidelníci EU proto soustředili veškeré síly na zkrocení vzpurných Irů. Po náležité propagandistické masáži bylo v Irsku vyhlášeno druhé referendum o Lisabonské smlouvě! Po něm si už Brusel mohl oddychnout - dopadlo to dle jejich přání a Lisabonská smlouva mohla nabýt 1. prosince 2009 účinnosti.
Na případnou otázku, zda 10. výročí Lisabonské smlouvy slavit, či nikoliv, bych odpověděl odkazem na rozsudek německého Spolkového ústavního soudu z 30. června 2009, ve kterém se objevilo, že Evropská unie nadále vykazuje jasný deficit demokracie a že Lisabonská smlouva »nevede k novému vývojovému stupni demokracie«...
Jiří MAŠTÁLKA