KSČM se dlouhodobě zabývá otázkami životního prostředí a trvale udržitelného života i ostatními faktory, které se dotýkají ekologického myšlení společnosti. Jednotlivé postoje KSČM k této problematice jsou následně promítány do volebních programů a obsahových dokumentů strany. Ty jsou utvářeny s ohledem na koncepční dokumenty z této oblasti (Strategie 2030, surovinová a energetická politika, problematika odpadů atp.) Předložení materiálu „Přístupy KSČM k podpoře životního prostředí a ekologického myšlení společnosti“ bylo uloženo na základě rozpracování úkolů IX. sjezdu KSČM (2016). To, že se pozornost společnosti i KSČM poněkud posunula od zelené politiky k jiným tématům neznamená, že koncept „rudozeleného“ směrování levice ztratil na významu. Naopak, soulad ekologických, ekonomických a sociálních cílů získává aktuální podobu a je klíčový pro souznění obyvatelstva s ekologickými cíly udržitelného rozvoje. Vyžaduje nové iniciativy a především konkrétní, ze zájmů lidí vycházející přístup.
Úvod
Ekologickému myšlení a snahám o ekologický přístup k životu neodmyslitelně předchází znalost objektivního stavu životního prostředí, od nějž se odvíjí také spokojenost, popř. nespokojenost široké veřejnosti s jeho kvalitou a péčí státu či jiných institucí o jeho udržovaní, příp. zlepšování. A ona nespokojenost se pak stává hnacím motorem - jedněm aspoň k přemýšlení, jiným k aktivnímu přístupu k přírodě a světu kolem nás.
Na stav životního prostředí v České republice reagují na jedné straně nezávislá ekologická hnutí, na straně druhé nutně také politické strany, různé státní instituce a aktuální vlády ČR. Stav životního prostředí u nás po zlepšení v 90. letech 20. století se na počátku nového tisíciletí stabilizoval s tím, že se objevují roční odchylky, a to pozitivní i negativní. Podle některých ukazatelů (zvláště v oblasti čistoty ovzduší) lze však prognózovat další negativní vývoj.
Mezi prioritní problémy České republiky lze řadit zejména přetrvávající relativně i absolutně nadměrné zatížení životního prostředí (především v průmyslových regionech) způsobené vysokou surovinovou a energetickou náročností hospodářství, ekologickou negramotnost většiny obyvatel ČR a vysokou zátěž životního prostředí z individuální dopravy.
K úkolům ČR do budoucna patří hlavně racionální plnění závazků, ke kterým se v oblasti ochrany životního prostředí přihlásila. Je také třeba, abychom aktivně přicházeli se svými iniciativami na pole mezinárodních organizací, spolupracovali hlavně s OSN (Komisí pro udržitelný rozvoj, Program OSN pro rozvoj, Program OSN pro životní prostředí aj.).
Přístupy Komise strategie životního prostředí ÚV KSČM
Volební období 2013-2017 vneslo otázku reálného přístupu KSČM k podpoře životního prostředí. Ekologického myšlení u nás bylo více pasivní. Ochrana životního prostředí ve sporu se sociálními a ekonomickými zájmy i tzv. zájmy často prohrává. Problém ekologické negramotnosti značné části obyvatel i politiků, jak již bylo zmíněno, trvá. Rozporuplná situace je i v rámci KSČM.
Odborná komise ŽP je k praxi KSČM kritická, má za to, že se příliš neliší od ostatních politických stran. Neoddiskutovatelnou skutečností je fakt, že v podmínkách kapitalismu je prosazení udržitelného rozvoje v řadě směrů těžko řešitelný problém. To ale autentickou levici neomlouvá v souvislosti. Ve spojení reálné strategie udržitelného rozvoje a moderního socialismu lze hledat perspektivu rozvoje nejen naší společnosti.
Odborná komise ŽP to dokládá na některých hlasováních poslanců KSČM v Poslanecké sněmovně PČR i některými vystoupeními politiků KSČM, kde reálná podpora ochrany životního prostředí je na okraji zájmu nebo chybí úplně. Nejčastěji jsou upřednostňována tzv. ekonomická opatření na úkor ochrany životního prostředí.
V uplynulém volebním období poslanci KSČM většinově mimo jiné podpořili:
- dvojí zmírnění ochrany zemědělské půdy před zábory pro nezemědělské a nelesní užití,
- další zhoršování územního plánování včetně výrazného omezení účasti veřejnosti na projednávání záměrů, které se jí dotýkají,
- zásadní omezení tzv. jednoduchých EIA (zrušení asi 80 %).
Doprava ČR má mnoho zásadních problémů včetně neefektivního vynakládání množství peněz na dopravní infrastrukturu, ale také problematických daňových úlev, nevymahatelnosti řady platných norem, samotné trvající politiky levné dopravy atd.
Odborná komise ŽP konstatuje, že v minulém volebním období se poslanci KSČM v dopravě zabývali zejména prosazováním výstavby dálnic, dále vodních cest, krajskými silnicemi a veřejnou dopravou, ale v menší míře prosazováním většího rozvoje železniční dopravy, jež je pro ochranu životního prostředí a trvale udržitelný rozvoj klíčová.
Odborná komise upozorňuje, že od vnitrozemské vodní dopravy nelze čekat významnější dopravní efekt, nemalé investice budou provázet možné škody na říčních ekosystémech. Někteří členové komise polemizují i s požadavky na stavbu dalších přehrad v rámci řešení sucha. Členové odborné komise ŽP se neztotožnili s kompromisem ohledně postoje KSČM k prolomení územních limitů těžby na Dole Bílina. Je zřejmé, že častější a věcnější komunikace s ekology je cestou jak snížit tyto výhrady.
Závěr
KSČM se ve své politice musí zaměřit na:
- Udržitelný rozvoj sídel. Efektivní územní plánování by mělo patřit mezi priority KSČM.
- Udržení a další rozvoj venkova.
- Udržitelné zemědělství. Požadovaná soběstačnost i stávající nesoběstačnost ČR nemůže být dosahována vysokým poškozováním zemědělské, zejména orné půdy a zemědělské krajiny, resp. faktickou rezignací na řádné hospodaření na půdě. I v rámci velmi špatné zemědělské politiky EU lze na úrovni ČR učinit mnohem víc.
- Udržitelnou dopravu. Je třeba klást důraz na podporu veřejné dopravy a na šetrnou železnici. Nutné je přednostně rozvíjet kolejovou, zejména železniční dopravu. Pozitivní je snaha Ústeckého kraje zřídit si vlastního autobusového přepravce.
Udržitelnou energetiku. Především prosazování razantních úspor paliv a energie včetně energeticky úsporné kolejové dopravy, podpory využívání jen některých, reálně efektivních obnovitelných zdrojů energie a rozvoje jaderné energetiky.