Státní rozpočet na další rok Sněmovna nejspíš projedná do Vánoc. Jak dokáže využít příznivých ekonomických podmínek, které poslední roky panují?
Zatímco v ulicích se procházel Mikuláš s čerty a anděly, v Poslanecké sněmovně se naděloval státní rozpočet. Nově navolený parlament poprvé začal normálně pracovat a přijal v úterý tento týden základní čísla návrhu čtvrtého a zároveň poslední rozpočtu vlády Bohuslava Sobotky.
Byl to současně den, kdy prezident přijal demisi staré vlády. Tato vláda měla velkou výhodu, vládla, a tedy i předkládala rozpočty, vlastně vždy „v dobrém počasí“. Nastoupila po velké krizi v časech hospodářské konjunktury. Za ty čtyři roky také vzrostl hrubý domácí produkt o celých 14 procent, což je pro správce eráru poměrně komfortní situace.
Vzhledem k dost nesourodému spojenectví to byly rozpočty založené spíše na neslaném nemastném kompromisu než na nějaké konzistentní vizi. Nevyřešily žádný podstatný strukturální problém ani nezměnily nějak zásadně chronické problémy celého rozpočtového procesu.
Při hodnocení rozpočtů staré vlády stojí za zmínku, že základní čísla rozpočtů v uplynulém období ani jednou nevyšla. Vyúčtování ukázalo opakovaně rozdíly v desítkách miliard korun (v roce 2016 to byl rozdíl skutečně mimořádný – plus 130 miliard oproti plánu). To už nevypadá jako náhoda.
Důvěryhodnost hlavních čísel souvisí s kvalitou makroekonomické predikce, kterou ovlivnil fakt, že ČSÚ v třetím kvartálu roku 2017 odhadl růst HDP na pět procent. Hodnocení makroekonomického východiska návrhu rozpočtu většinou provádějí ty instituce, které vstupují do konsenzuální prognózy jako spíše realistické, tedy nikoliv konzervativní jako v minulosti. Některé instituce dokonce hovořily o optimistické prognóze, nezohledňující dostatečně prognostická rizika.
Tento rozpočet provází také očekávání nižšího čerpání transferů z EU. Operační programy jsou plánovány na úrovni pouhých 41 miliard korun, a i když se české vládní kapitálové výdaje mírně navyšují, celkově jsou nižší. To se nemůže nepromítnout do intenzity investování a do vnitřního dluhu, zejména pokud jde o infrastrukturu investic.
Chytré škrty?
Fiskální úsilí nemá být procyklické. Vláda proto pracuje s cílem strukturálního deficitu do jednoho procenta a po celé období se tento cíl plnil. Na rozdíl od názoru pravicové opozice však KSČM nevnímá tak silně fakt, že v některých letech se strukturální deficit nesnižoval, naopak zvyšoval. Platí to pro rok 2014 a opět pro rok 2018, což pro KSČM není důvod, aby o tomto rozpočtu hovořila jako o rozpočtu, který je hrůzný a měl by být zamítnut, vrácen k přepracování.
Tvrzení, že by se provozně rozežraný rozpočet vyplatilo vrátit k přepracování, naráží na fakt, že chtít sebrat na výdajích 22 miliard neřeší, kde ty chytré škrty (smart cuts) provést. Většinou se šetří tam, kde je nejméně odporu. Někdy pak ale založíte fenomén takzvaných odložených výdajů, to znamená, že se k výdajům vrátíte, až bude situace benevolentnější. Skutečně chytré řezy se musí opírat o určitá systémová opatření, a to i v oblasti provozu či běžného fungování státní správy.
Vedle různých koncepčních a strukturálních vad rozpočet na druhé straně vykazuje pozitivní rysy, které KSČM vítá. Splňuje sliby zvýšit platy – vyčleňuje na ně o 24 miliard více, valorizuje příslušné sociální transfery, zvyšuje odvody za státní pojištěnce. Růst nákladů práce nesnižuje konkurenceschopnost, naopak zvyšuje domácí poptávku. To je pozitivní.
Levice má oproti pravici jinou rozpočtovou filosofii. Když tento rozpočet navrhuje příjmy o 5,2 procenta větší, a to při odhadovaném hospodářském růstu 3,1 procenta, z jednoduché matematiky vyplývá, že nám mírně vzroste daňová kvóta. Přesto si myslím, že aktivita na příjmové straně mohla být ještě vyšší. A to nejen z důvodů většího daňového výnosu, ale i z hlediska větší daňové spravedlnosti.
Poslanec Okamura ve Sněmovně opět hřímal na adresu nepřizpůsobivých a parazitujících, útočil na neziskovky. Chudina ale není tím hlavním parazitem, daleko více na společnosti parazitují ti, kteří jsou obratní, pokud jde o dotační a daňové manipulace. Daňová progrese a větší zdanění velkých peněz je pro nás důležitější než honit pro drobné malé živnostníčky a zaměstnance a rozhodně nevidíme smysl v tom obracet nenávist davu vůči sociálně vyloučeným.
Ve Sněmovně nyní neexistuje žádná hlasovací koalice, pokud jde o jednotlivé zákony včetně rozpočtu, neexistuje žádný trojspolek stran, které už se vidí zakomponovány do vládnutí. Existuje ale návrh rozpočtu, který byl předložen starou, končící vládou. Ke staré koalici se přidala SPD. Jde o to, aby konečný návrh nebyl horší, ale lepší. Změnit koncepci rozpočtu a měnit základní čísla nelze. Projednávaný návrh na rok 2018 není určitě ani v detailu na stropu svých možností.
Rozpočet bude zřejmě do Vánoc projednán. Konečný rozsah podpory bude záviset i na přijetí pozměňovacích návrhů, které jsou pochopitelně možné jen u nemandatorních výdajů. To je věcný, a ne politicky euforizovaný přístup. Navíc v souvislosti s projednáváním státního závěrečného účtu za roky 2016 a 2017 a dalších změn jsou možné věcné korekce návrhu zákona, promítnutí hospodářského výsledku roku 2016 a 2017, možná na úrovni změny zákona o státním rozpočtu.