Průzkumy veřejného mínění vyslaly jasný signál. Většina si přeje vládu ANO, tolerovanou SPD a KSČM. Pravdoláska je vzteky bez sebe. Láduje pod kotle demagogie. Ty, komu bije srdce napravo, děsí ohrožením demokracie. Ostatním kuká, že součástí establishmentu je i KSČM.
Tím spletitější hlavolam nás čeká. Pragmatik, pošklebující se strážcům víry, na něm pohoří. Uspěje jen politika, podkovaná právě ideově. ANO si založil druhý největší oligarcha. Jako vlastní firmu je i řídí. Má-li teď vládnout i díky poslancům za KSČM, nesmí to obestřít ani stín pochyb. Předejde jim jen věrohodná odpověď na dvě otázky: Je k cílům, slučitelným s našimi závazky, s to přispět i hnutí typu ANO? A pokud ano, čím a jak se o to zasadíme my sami?
To ovšem vznáší i další otazníky: Dá se to, co naše nová role obnáší, omezit na témata, kde je cesta ke vzájemnému porozumění snazší? Kdežto ta, kde je komplikovanější, odevzdat dohodám vlády s pravicovou opozicí? Patří k nim – až na úplně prvním místě – vztah k NATO. ANO na našem členství trvá. Kde je však řečeno, že musí pokračovat i v krocích předchozích vlád, ubližujících nejenom ekonomice, ale stále víc právě i bezpečnosti země? Čím vším je načase vyztužit hráz proti idiotské svévoli EU? Krčí-li se teď eurohujeři v menšinové opozici – a levice prohrává s populismem právě evropská témata.
Dosud nám elity, usazené na trůnech ekonomické moci, nechaly vládnout ty, kdo jím čtou poníženě ze rtů. Teď nám má vládnout jeden z těch trůnů sám. Má-li to nastat i díky toleranci komunistických poslanců, víc než co jiného to oprávní průlomy až tam, kam si netroufá ani sociální demokracie. Schopnost ušít je na míru onomu křídlu buržoazie, které reprezentuje vítěz voleb. To téma si říká o živou debatu a burzu svěžích nápadů. Co třeba už ty následující?
ANO je mluvčím žraloků reálné ekonomiky. Miliardy ze spekulací a zločinu má za nekalou konkurencí. Menšinová vláda uspěje, jen když ty penězovody ucpe. Pomsta zhrzených tunelářů ji nemine. Zlomí ji jen přesný rejstřík jejich darebáctví – a zelená ruce zákona. Nepromlčitelnost kriminality, rabující veřejné zdroje, razíme dosud jen my. Teď je i v zájmu hnutí, přebírajícího výkonnou moc. Ta Pandořina skříňka otřese všemi svatostánky. Místo u jejího víka si musíme rezervovat včas.
Z pozadí loupeží, jež v tom pitavalu hrají prim, trčí i obskurnější pohnutky. Za rozkradením OKD – i útokem na suverenitu nad lithiem a dalšími dary české přírody – jsou ti samí intrikáni, jako za švindlem „církevních restitucí“. Nespojuje je jen honba za mamonem, příčící se i Desateru – a srážející církev až na dno žebříčku institucí, hodných důvěry. Nač si ty miliardy brousí zuby, utrousil nedávno jeden z manažerů klerikálních kont: Riziko, že ho volby vyhodí příště z kola, číhá jen na politika. My si můžeme dovolit plánovat na roky dopředu. A počkat si třeba i na to, až podfinancované školství dorazí i chaotické reformy. Pak totiž rodiny, které na soukromý luxus nemají, vezmou zavděk vzděláním, jehož náplň určujeme my. Počínaje mateřskými školami.
Ten samý plíživý převrat zraje i v řadě jiných sfér. Tichým společníkem je i křesťanské křídlo ČSSD. Má prsty jak ve všech zmíněných aférách, tak v devastaci českého školství. Reálným zájmem těch, koho reprezentuje ANO, je pravý opak. Moderní vzdělání, poptávané ekonomikou XXI. století – a ne školství pod církevní kuratelou, podřízenou cizí moci. Páteřní podniky, zdaňující miliardové zisky – a ne jejich rozkradené trosky, sanované miliardami z veřejných rozpočtů. Státní kasa, financující rozvoj země – a ne jako dojná kráva skořápkářského podvodu. Ti, kdo ho podepsali, aniž se nás zeptali, skončili v menšinové opozici. Žalostně dopadla i partaj, která slíbila nápravu, pak ale hodila mrtvého brouka. Proč žádat jenom zdanění „finančních náhrad“, které nám teprve hrozí, ač postrádají legitimitu a byly spočítány z třeskutě zfixlovaných dat? Proč nepožadovat samotnou revizi „zákona“, který je skandální křivdou na dolních deseti miliónech?
ANO je mluvčím kapitálu, honosícího se, že maká – a ne líných kůží, dolujících rentu. Právě ty vládnou i trhu bydlení. Terorizují ho donebevolající lichvou. Desítky miliard, které inkasuje v rozporu s vlastními náklady a dobrými mravy, chybí i na trhu zboží produkovaného Agrofertem. Má ANO důvod se bránit tomu, co blokovaly i vlády sociální demokracie – masívní státní nabídce bydlení pro lidi s běžnými příjmy?
Zájmů vítěze voleb, na něž lze apelovat radikálně zleva, je víc. Počkat si, zda jim dá slovo sám, nelze. Chce to aktivní politiku, jež na to vyvine co možná efektivní tlak. Před zraky široké veřejnosti, a ne jenom kdesi v zákulisí. Toleranci menšinové vlády lidé porozumí jen tak. Cokoli menšího by se nám krutě vymstilo.