Minulý týden se konalo v Bruselu vrcholné setkání projektu Východní partnerství; tedy projektu EU, který byl reálně zahájen v roce 2009 s cílem posílit vztahy EU s šesti státy bývalého Sovětského svazu (Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou). Smysl toho byl jasný od samého počátku: pokusit se vyjmout tyto státy z ruského vlivu a podřídit je zájmům EU, a to pod líbivými hesly »modernizace a demokratizace« těchto států, jejich »převedení na standardy EU« s perspektivou členství v EU.
Od samého počátku byly také státy východního partnerství roztříděny na »dobré« a »špatné«. Do těch »dobrých«, jejichž vlády se až devótně klaněly kormidelníkům EU, byly sypány miliony eur (mizící obratem v různých »černých dírách«), EU s nimi uzavírala asociační dohody a byl s nimi navázán bezvízový styk (Ukrajina, Moldavsko, Gruzie), »špatné« státy v čele s permanentně kritizovaným Běloruskem se takové přízni netěšily, což samozřejmě přineslo odstředivé tendence.
O tom, jak se EU podařilo napomoci v oněch »dobrých« státech zavádět »standardy EU« a »demokratizovat« svědčí třeba občanská válka na Ukrajině a její totální politický a ekonomický rozvrat a výrazná fašizace společnosti, nebo obludná korupce a bída v Moldavsku. Arménie, Ázerbájdžán a Bělorusko jako státy »druhé třídy« se stále více přesvědčují o tom, že Unii zase tak moc nepotřebují a hledají vlastní cesty ke své budoucnosti.
Velký symbolický význam, pokud jde o stav Východního partnerství, má právě to, že jeho vrcholné setkání proběhlo právě v Bruselu. Ještě nikdy v minulosti se tak totiž nestalo, tyto summity se vždy konaly v některém z hlavních měst států střední a východní Evropy: v Praze, Varšavě, Vilniusu. Na řadě byl estonský Tallinn. Jenže Estonci to odmítli a dali tak ostatním členským státům EU jasně najevo, že skomírající a bohužel dnes kontroverzní Východní partnerství není záležitostí jen zemí střední a východní Evropy a že problémy s ním spojené by měly řešit všechny členské státy EU. Počáteční nadšení z Východního partnerství je totiž pryč a o jeho nezbytnosti nejsou všichni přesvědčeni.