Občanští demokraté vyrazili do boje za zvýšení jimi již tolikrát skloňované politické kultury. Jejich předseda uvedl, že ODS bude iniciovat usnesení Poslanecké sněmovny, kterým vyzve vládu bez případné důvěry, aby nečinila žádné zásadní kroky, které jdou nad rámec správy resortů, a poté dokonce výrazné omezení pravomocí vlády hodlá ODS zajistit zákonem. „Nepřipustíme, aby se opakovala situace s vládou Jiřího Rusnoka,“ tvrdí odhodlaně profesor politologie. A dodává, že vlastně nic jiného nezbývá, neboť u nás chybí politická kultura.
Pan předseda zapomněl a myslí si, že zapomněli všichni, na situaci po volbách v roce 2006. V rozporu s Ústavou ČR tehdy vyzvala ODS předsedu vlády Jiřího Paroubka k demisi s odůvodněním, že ODS nechce čekat na závěr ustavující schůze. M. Topolánek dokonce vyzval média a veřejnost, aby tlačily na Paroubkovu vládu, aby odešla. „Je úkolem médií, aby upozornila, že ve Strakovce pořád sedí vláda, která nemá žádný mandát, kde sedí ministři, jejichž strana dokonce není vůbec v Parlamentu. Bez veřejného tlaku Paroubek neodejde.“ S respektem k ústavě se tehdy zachoval prezident Václav Klaus, když jednoznačně prohlásil, že demisi podanou vládou na základě jiné motivace než naplnění ústavou předepsaných povolebních kroků, by v této politické a ústavní situaci, tedy v době, kdy není ukončena ustavující schůze nově zvolené Poslanecké sněmovny, pokládal za nezodpovědný krok a za útěk od odpovědnosti ve chvíli, kdy sněmovna není funkční a takovou demisi by nepřijal. A byla to právě nová Topolánkova vláda, vláda bez důvěry, která se s nebývalou razancí pustila okamžitě do personálních změn, počínaje politickými funkcemi náměstků ministrů až po výměnu odborného aparátu na úrovni ředitelů odborů. Okamžitě jako první vyměnila, bez ohledu na svoji omezenou legitimitu, šéfa zahraniční rozvědky (ÚZSI) a pověřila jejím vedením ředitele civilní kontrarozvědky (BIS). Vláda bez důvěry nešetřila např. ani oblast kultury, a tak byl okamžitě odvolán ředitel Národního divadla či ředitel Národního památkového ústavu.
Epigram K. H. Borovského jako by byl napsán včera. „Co sám nerad, nečiň jinému!“ žáku pravil kantor kdesi, třepaje ho za pačesy.
Zlatá slova.