„Kauza lithium“ bobtná třetí kosmickou. Porušeno bylo úplně vše, co velí zdravý rozum, ústavní odpovědnost a zákon. Tak skandální selhání mají pouze dvě možná vysvětlení. Ti, kdo je mají na svědomí, si za rámeček nedají ani jedno. Prvým je nebetyčný diletantismus postav, odpovídajících i za to, jak bude naloženo s českými strategickými surovinami o hodnotě, rovnající se mnoha ročním státním rozpočtům země. I kdyby tomu bylo „pouze“ tak, o veřejných statcích a financích už nesmí rozhodovat ani jeden z nich. Doživotně.
Úskočné kličkování, jímž se teď zkoušejí vylhat, však nasvědčuje druhé z možných variant. A sice že jde o habaďůru, inscenovanou zcela záměrně. Ke všem indiciím, budícím tento dojem, přibyly v posledních hodinách další dvě. Prvé si povšiml JUDr. Čestmír Kubát, advokát s letitou reputací obhájce veřejného zájmu a lidských práv. Proč je „Memorandum o porozumění“, podepsané ministrem průmyslu a obchodu ČR J. Havlíčkem (ČSSD) s firmou zahraničních spekulantů, výlučně o lithiu – a nikoli i o rubidiu, cesiu a dalších darech přírody v týchž ložiscích? Je-li prokázáno, že jen rubidium tu – už při jeho dnešní tržní ceně, která dál rychle roste – představuje hodnotu několikanásobně větší, než samotné lithium? Českému signatáři „memoranda“ - a jeho ministerskému zázemí – to bylo známo zcela nesporně. Hlavním „argumentem“, jímž se ten samý J. Havlíček (ČSSD) ohání, je přednostní právo držitele licencí na geologický průzkum na to, aby právě on mohl daná ložiska i vytěžit. A tedy zmocnit se i rubidia, cesia a dalších strategických surovin naší země.
Stát se to té samé partě poprvé, člověk by připouštěl i polehčující okolnosti. Tady však jde o očividnou recidivu. Ten samý švindl totiž sehrála i při privatizaci státního podílu v OKD. Znalecký posudek, jímž si při jeho prodeji „za babku“ myla ruce, zahrnoval také jen menší část příslušných aktiv. 44 tisíce hornických bytů – o tržní hodnotě v desítkách miliard – se sice zatloukat nedaly. Ve smlouvě z roku 2004 se však – jakýmsi „nedopatřením“ (?!?) – ponechalo na vůli kupujícího, zda svůj slib, že je horníkům převede za pár desítek tisíc, splní anebo to neudělá a naloží jím nájem, odpovídající úplně jiné pořizovací ceně.
Co stejný podraz, nahrávající do cizích rukou český majetek řádově vyšších rozměrů, vypovídá o Havlíčkově „Memorandu o porozumění“? Má se naše země cítit vázána lejstrem, podepsaným nejen za zády vlády, zákonodárců a občanské veřejnosti, ale zatajujícím i nepoměrně větší část majetku ČR, o němž je řeč? Co z toho plyne z hlediska odpovědnosti všech, kdo v té špinavosti mají prsty? Smí tak šokující fakta uniknout pozornosti orgánů, které daňový poplatník honoruje za obranu zájmů státu a dodržování zákonů?
Druhý z těžkotonážních střípků do už známé mozaiky probleskl i pátečním Právem. Samo lithium nepoptávají jen výrobci baterií či moderních zařízení „skladujících energii“. Nepostradatelné je i pro hi-tech mnohem vyššího kalibru – až po termojaderné reaktory a štěpné bomby nutné pro aktivaci termojaderné munice. Otázky, které to navozuje, mám z extrémně povolaného zdroje. Jmenován si však být nepřeje. A právě proto, že se veřejné diskuse zúčastnit nemůže, nezbývá, než abych jeho otázky položil já sám: Je pravda, že izotopy lithia, použitelné v daném směru, jsou k dispozici právě v českých nalezištích? Na rozdíl třeba od odkališť, z nichž se lithium těží v Latinské Americe, kterou „ředitel zeměkoule“ považuje za svůj „zadní dvorek“? Že na izotopy lithia, jimiž disponují mocenští konkurenti USA, platí už roky přísná exportní regulace? Jak to vše souvisí s jinými signály některých zahraničních médií? Třeba s tím, že za tajnosnubnou vlastnickou strukturou EMH se schovává i celebrita všech „plesů upírů“ – Madla, zvaná Krvavá? Právě ta, co má ruce od krve tisíců obětí „humanitárního bombardování“ – a teď se balíkuje na darech přírody Kosova, jehož teroristickou iredentu ty nálety dosadily ke korytům.
Je to vše jen čirá souhra náhod? Anebo ten vůbec nejdůležitější klíč k celému tajemství?