Krušnohorské ložisko lithia se stalo předmětem zájmu velkého byznysu. Jakou roli by měl hrát v případě zahájení těžby stát?
V pondělí 16. října se pět dnů před volbami ještě mimořádně sejde poslanecká sněmovna. Tématem se stalo ložisko lithia na Krušnohorsku (největší v Evropské unii). Cena tohoto kovu v posledních letech roste, a tak se české ložisko stalo předmětem zájmu velkého byznysu. A s tím je spojená otázka, jak hájit zájmy českého státu u byznysu, v němž se odhaduje stamiliardový výnos během dvou desítek let. Dostat z těchto miliard jen poměrně malé poplatky za těžbu by bylo ubohé. Logická otázka ovšem je, zda stát nezaspal a proč si neujasnila roli státu končící vládní koalice včas?
Surovina patří státu, dokud je v zemi. Jde ale o její vytěžení a zpracování. Zastánci využití zahraničního kapitálu tvrdí, že stát lithium těžit neumí, že mu schází technologie i know how. Zastánci role státu připomínají státní firmu Diamo s. p., která působí v oblasti důsledků hornické činnosti u uhlí a uranu. Stát by měl mít roli minimálně jako strategický partner v těžbě, a poté pokud jde o garance za rekultivaci a sanaci po těžební činnosti. Součástí modelu využití je ale i zpracování meziproduktů a konečná výroba lithiových baterií. Je přitom jasné, že půjde o nemalé dlouhodobé investice.
První kroky exekutivy učinil již ministr Pavel Drobil (ODS) v roce 2010, který vydal povolení pro soukromou firmu ke geologickému průzkumu na Cínovci. Licenci po roce ještě prodloužil jeho stranický kolega ministr Tomáš Chalupa. O lithium na západě Čech se zajímají i další firmy, které zkoumají možnost získávat kov z deponií, která tu zbyla po těžbě cínu (firma Karla Janečka). Brněnská firma GEOMET s. r. o., vlastněná nyní australskými těžaři z European Metals Holding Ltd., má nyní díky letům průzkumu o ložisku nezbytné informace. Za tyto průzkumy již také utratila více než 300 milionů korun a tuhle investici si jistě bude chtít její vlastník nějak pojistit.
Připomeňme ještě další aktuální kroky exekutivy. V tomto volebním období vydal další povolení na geologický průzkum ministr Richard Brabec (ANO) a úředník resortu licence prodlužoval ještě počátkem letošního roku. Stát je suverénem, pokud jde o rozhodování o svém surovinovém bohatství. Informace o ložisku od GEOMETu by si nepochybně musel ten, kdo by zde chtěl těžit, koupit. Jak je tedy s licencí na průzkum a s vynaloženými investicemi spojeno přednostní právo na těžbu? Desítky let vlivu na rozvoj a stovky miliard korun výnosů za ujasnění této věci jistě stojí.
Ministerstvo životního prostředí má v kompetenci geologický průzkum a stanovení průzkumných území, ministerstvo průmyslu kompetenčně zodpovídá za těžbu. A s odvolávkou na zákon ministerstvo průmyslu těžební právo na předběžně vymezeném dobývacím prostoru pro vlastníka GEOMETu předjímá. To se promítlo i do dikce memoranda o porozumění, které s firmou EMH podepsal počátkem října ministr Jiří Havlíček (ČSSD). Memorandum hovoří o tom, že by projekt neměl být zdržován. Opravdu to nemohlo počkat po volbách? Rozkrylo zpolitizování podepsaného memoranda fakt, že stát nemá věci pod kontrolou, nebo je text memoranda dokonce tak ošidný, že by měl být na popud jednání sněmovny zrušen?
Memorandum je svou povahou nesmluvní text, který odráží stav jednání, deklaruje úmysly a ochotu. V duchu surovinové politiky ČR potvrzuje podmínku zpracování lithia do průmyslové podoby na našem území. Text memoranda dostal od svého kolegy Havlíčka ještě v září vicepremiér Brabec. Pochválil ho, i když ho nepodepsal z důvodu nepříslušnosti. Memorandum rozhodně ukazuje, že jednání o lithiu míří k prodeji těžebních práv zahraničnímu investorovi. Lze tento úmysl brát jako závazný, nebo jde o cár papíru? A proč před podpisem memoranda nebyla ujasněna i vlastnická struktura firmy EMH, která je sama o sobě jen malou firmou s pouhým milionovým obratem?
Investici, kterou by zahraniční firma u nás realizovala, by nakonec byla chráněna v příslušném režimu ochrany investic (s Austrálií existuje dohoda již z roku 1994). Od určitého okamžiku by tedy vzniklo riziko arbitráží a sporů o ušlý zisk. Sporné zůstává, zda je tímto okamžikem podepsání memoranda. Může EMB za takové „povzbuzení“ požadovat náhradu? Mobilizační výroky typu „krádež za bílého dne“ realitu neobjasní, ovšem obavy z rizika přípravy dalšího tunelu jsou na místě. Proč se až nyní má dostat toto téma do vlády? Je snad jasné, že jednotliví ministři (jedno, zda za ČSSD či za ANO) by o věci rozhodovat neměli.
Požadavek na informace o skutečném stavu věcí, který vyústil do svolání mimořádné schůze Sněmovny, je tedy logický. Je nutné jasně pojmenovat právní stav a diskutovat o jasném řešení. Zvládne se to bez propagandistické mlhy? Tuto situaci by bylo možno řešit použitím zvláštního zákona, který by mohla schválit Sněmovna po volbách a který by ošetřil zájmy České republiky. Těžba a zpracování strategických surovin by ze zákona musela zůstat v rukou státu.