To „memorandum“ čeří vody už několik dní. To „o těžbě a zpracování lithia na českém území“, podepsané mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a australskou společností European Metals Holdings Ltd. Ministerstvo je už zveřejnilo. Na první čtení – zvlášť je-li i dostatečně naivní – se mu nic vyčítat ani nedá. Hýří načančanými obraty – o „usnadnění budoucí spolupráce“ i o tom, „aby se zajistilo, že všechny regulační požadavky budou splněny“.
Zásoby lithia na našem území jsou majetkem České republiky – všech jejích občanů bez výjimky. „Memorandum“ však „spolupráci“, kterou slibuje „usnadnit“, pojímá jako vzájemný závazek s cizí soukromou firmou. A to v podstatě ve všech směrech, o nichž může být v dané souvislosti řeč. Počínaje „geologickým průzkumem lithiových rud“ přes „jejich těžbu, úpravu a následné hutní zpracování“ až po „průmyslovou výrobu konečných produktů“, ba dokonce „investice spojené s těmito aktivitami“.
Že nejde o čiré sondážní námluvy, signalizují už zlověstné formulace v preambuli. Zmiňují totiž „povinnosti České republiky plynoucí z mezinárodních smluv, kterých je smluvní stranou, a/nebo z členství v mezinárodních organizacích“ jako je „členství v Evropské unii“. A jmenovitě i „Dohodu mezi Českou republikou a Austrálií o podpoře a ochraně investic“ ze 30. září 1993 a Dohodu mezi oběma zeměmi o zrušení dvojího zdanění z 28. března 1995. Právě tím se vymezuje i rámec, v němž „oba účastníci deklarují svůj záměr projednat a prozkoumat možnosti budoucích dvoustranných dohod mezi českými orgány a společností European Metals Holdings Ltd.“. Zatímco tomu, kdo je majitelem zásob našeho lithia, se ponechává leda právo „možného zapojení českého státu jako kapitálového účastníka projektu European Metals Holdings Ltd.“
Korunu všemu nasazuje vlastní webová stránka australské firmy. Stojí to doslova: „European Metals vlastní 100 % lithiového ložiska Cínovec v České republice“. Ano, „vlastní“, v originále „owns“.(!!!). Některé, zatím neověřené zdroje dodávají, že tento „strategický partner“ jiné projekty v oboru ani nevykazuje a do české státní kasy zatím neuronil ani korunu. Že by až tak, to snad ne? Prověřit to však musíme.
Před soudnou stolici – zákonodárců i české veřejnosti – však musí už všichni ti, kdo stojí za „memorandem o porozumění“ a kostlivci, padajícímu z jeho skříní. Tím víc podpisů to teď chce i pod naši petici, požadující přijetí zákona, který k těžbě i dalšímu zhodnocení našeho lithia oprávní výlučně český průmysl ve veřejném vlastnictví.