Pokud si člověk ukousne příliš velké sousto, může mít bolesti břicha. Pokud je to sousto myšleno obrazně, tak bolest hlavy. Pro USA je to jejich představa unipolárního uspořádání světa a americké výlučnosti v něm. Přesněji jde o představu, již mají tajné služby, ozbrojené složky, vojensko-průmyslový komplex, mainstreamová média, finanční „výkvět“ (nazývané deep state – zkratkou DS). Je naprosto zřejmé, že především zahraniční politika již není v rukou Bílého domu a je určována právě DS. Ne nadarmo prezident RF Vladimír Putin konstatoval, že se ministr zahraničí USA Rex Tillerson dostal do špatné společnosti (rozuměj do vleku DS). Konstatoval to i s ohledem na fakt, že R. Tillerson je z minulosti držitelem ruského Řádu přátelství. Zdálo by se tedy, že vše běží podle plánu DS, jak v USA samotných, tak i ve světě, ale je tu jedno velké ALE.
Tímto ALE jsou síly americké armády, která se blíží ke svému limitu. Možná se na první pohled zdá, že toto tvrzení je příliš troufalé. USA se totiž prakticky angažují ve všech probíhajících válečných konfliktech, rozšiřují přítomnost ve východní Evropě, vojensky se snaží ovládat kosmos, angažují tajné služby v rozdmýchávání konfliktů nových. Podívejme se ale na některé oblasti, ze kterých především americký DS onu bolest hlavy má.
Především je to zmiňovaná Sýrie. Dovolím si tvrdit, že můj odhad scénáře ohledně Sýrie, který jsem učinil ve svých předešlých analýzách na dané téma, se zatím plně naplňuje. Provládní vojska s podporou ruského letectva skutečně tvrdě zaútočila ve směru Dajr az-Zauru a osvobodila obklíčené vládní jednotky, které v tomto obklíčení odolávaly útokům Islámského státu po celé dlouhé tři roky. Porážka IS v okolí tohoto strategicky klíčového místa byla již dopředu zřejmá i americkým stratégům. Takže informace z médií, že za pomocí amerického letectva byli evakuováni polní velitelé IS a členové jejich rodin nebyla překvapující. Tito polní velitelé byli evakuováni jednak z obce Treif na severovýchodě Dajr az-Zauru a jednak z oblasti Albu Leil ležící jihovýchodně od Dajr az-Zauru. Evakuováni byli na sever Sýrie do oblasti kontrolované silami podporovanými USA, cynicky řečeno, k dalšímu využití pro boj „umírněné opozice“. Pokud bude operace syrských vojsk nadále pokračovat stejným tempem, budou moci být vládní vojska nasazena i v bojích o Rakku, v souladu s mojí červencovou analýzou. Pak by Američanům zbyl již jen At Tanf na jihovýchodě Sýrie. Jde stále o strategicky významné místo, kontrolující cestu z iráckého Bagdádu do Damašku. USA chtěly v Sýrii docílit změny režimu v proamerický. Výsledky se však v tomto vyprovokovaném konfliktu nedostavily. Stalo se tak díky zásadnímu postoji Bašára Asada a obyvatelů Sýrie, kteří pochopili, že by je čekal stejný úděl, jako obyvatele Libye.
A je tu další paralela a bolehlav DS. Tak jako Bašár Asad měl na paměti osud Muammara Kaddáfího, tak předák Severní Koreje Kim Čong-un si dobře pamatuje hledání zbraní hromadného ničení v Iráku, zbraní, kterých se Saddám Husajn vzdal a které tedy nalezeny být nemohly. Kim si dobře pamatuje konec Saddáma Husajna a jeho rodiny. Sankce se proti KLDR rozšiřují, ale Severokorejci se raději budou živit trávou, než by se své cesty obrany vzdali. Správně to konstatuje prezident Putin, stejně jako i fakt, že k nápravě vede jediná cesta a tou je jednání a diplomacie. Jenže diplomacií USA a DS jsou hrozby a válečné pohrůžky. Ale ouha - tady se již plně projevuje slabost armády USA. Po každém hlasitém a ještě hlasitějším prohlášení jsou očekávány konkrétní skutky. Ty ale díky síle armády KLDR nastat nemohou a díky bohu za to. To platí za předpokladu, že se někdo nezblázní (což při militantnosti jedinců jako např. senátorů John McCaina, či Lindsey Grahama bohužel vyloučeno není). DS a USA jako celek se tak dostávají do trapné situace, kdy si Goliáš neporadí s Davidem a jenom se ztrapňují při demonstraci své nemohoucnosti. I kdyby USA zničily tvrdým úderem raketové síly KLDR a jejich zatím minimální jaderné prostředky, nezničí těžké a mohutné dělostřelectvo, v jehož dosahu je celý jihokorejský Soul. A to nehledě na skutečnost, co kdyby nějaká severokorejská raketa přece jen dopadla skutečně na Guam, kde mají USA své strategické letectvo.
Navíc kde brát další a další prostředky na vedení válečných konfliktů zejména nyní, když bude třeba vyčlenit peněžní prostředky na likvidaci následků hurikánu Harvey. Že by USA mohly stáhnout a použít svá vojska angažovaná v Afganistánu a na Blízkém východě je nepravděpodobné, protože by to vedlo k dalším neřízeným procesům. Zdá se, že opak je pravdou a vojska zde budou chtít naopak posílit, a to povede k velkému napětí v amerických ozbrojených silách.
Na závěr si všimněme ještě jedné skutečnosti. Velmi citlivě vedená zahraniční politika Ruské federace, kde není zvykem používat halasná prohlášení, začíná adekvátně odpovídat na naprosto nepřiměřená opatření USA, resp. DS namířená proti Ruské federaci. Jak jinak si vysvětlit vyjádření prezidenta Putina na zasedání států BRICS, a to provedená ať s ohledem na možná protiopatření v oblasti diplomatického zastoupení, či komentář k dodávkám útočných zbraní od USA na Ukrajinu. Jinak zdrženlivý Putin prohlásil, že představitelé neuznané Doněcké a Luhanské republiky se na oplátku mohou rozhodnout dodávat zbraně do oblastí angažovanosti USA (resp. DS). Zde vrací zpět hozenou rukavici. Putin neprovádí nabubřelá prohlášení bez možné realizace, zpravidla po prohlášení i následně jedná a ví, že má dostatek sil na takové jednání. Putinovo konstatování, že lze jen těžko jednat s představiteli země, kteří si pletou Rakousko (Austria) a Austrálii, dokazuje, že pochybnosti o tom, zda tito američtí představitelé, mohou rozhodovat o USA a světě, aniž by způsobili zkázu, jsou namístě. Ano, unipolární svět naštěstí končí, a to je doprovázeno bolehlavem DS.