Vláda v pondělí 4. září projednala a schválila materiál s názvem: „Návrh řešení zabezpečení letecké záchranné služby (LZS) po roce 2020. Materiál předpokládá, že od roku 2021 budou LZS zajišťovat celkem tři státní provozovatelé na stávajících deseti základnách v ČR. Základna Plzeň má být přímo zajištěna rezortem obrany, základna Praha rezortem vnitra. Provoz na dalších osmi základnách v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Jihlavě, Liberci, Olomouci, Ostravě a v Ústí nad Labem bude zajišťovat k tomuto účelu nově zřízený státní podnik. Paradoxem tedy je, že se sjednocením všech základen pod jednoho státního provozovatele vrtulníku tato vláda nepočítá.
Znamená to tedy, že za tři a půl roku opustí základnu v Brně vrtulník Letecké služby Policie ČR a základnu v Bechyni opustí armádní vrtulník. Důvod je jasný. Především státním provozovatelům schází technika a personál. Pilotů s požadovanou praxí pro létání LZS je nedostatek všude. Armáda musela dokonce na funkci pilota vrtulníku přijmout piloty z civilu. Stejné to bylo s personálním obsazením lékařů a záchranářů. To se v historii armádní LZS nikdy předtím nestalo. Pokud by tak ale neučinila, nebylo by možné převzít základnu v Jihočeském kraji. Armáda LZS do roku 2016 létala výhradně s vojenským personálem.
V roce 2015 byl otevřen nový heliport LZS v Plané u Českých Budějovic. Tam se ale armádní vrtulník PZL W-3A Sokol nevejde. Jeho hmotnost přesahuje šest tun. Proto se musel dát do provozu heliport na bývalém letišti v Bechyni. Heliport v Plané se nevyužívá. Zmařila se tím několika milionová investice kraje. Pokud by vláda měla rozum, tak mohla do Jihočeského kraje nasadit vrtulník Letecké služby Policie ĆR nebo privátního provozovatele. Ti používají vrtulníky do hmotnosti tří tun.
Na základnu LZS v Brně byl od ledna 2017 nasazen policejní vrtulník EC-135. Policie tedy začala provozovat druhou základnu. Po roce 2020 i tento stroj se sférickým trojúhelníkem základnu opustí. Příčina je evidentní – nedostatek personálu a techniky. V Brně a Ostravě se po týdnu střídá posádka dalšího policejního vrtulníku Bell-412. Tento stroj je nasazován například k hašení požárů, pátrání po osobách a zásazích na záchranu osob v nepřístupném terénu. Dlouholetá praxe u Letecké služby Policie ĆR je, že pokud se zachraňuje zraněná osoba v nepřístupném terénu, tak tam letí Bell-412 a EC-135 se záchranářskou posádkou. Tedy dva vrtulníky. Pokud je ale Bell-412 v Ostravě, tak záchrana s lanem ve spádu LZS Brno se neprovádí. U nestátních provozovatelů bylo do konce roku 2016 zcela standardní, že každý jejich vrtulník byl schopen provádět samostatně záchranu osob v nepřístupném terénu. Stát se dlouhodobě nevěnuje systémovému rozvoji významných součástí Policie ĆR a Armády ĆR. Určitě se nedomnívám, že nasazení dvou vrtulníků u jednoho zásahu je ekonomicky levnější. Tím reaguji na častá prohlášení z vlády, že stát tuto činnost dělá levněji.
Také je nutné si uvědomit, že LZS neslouží a nikdy nemůže sloužit k výcviku nebo školení budoucích lékařů nebo záchranářů. Není tedy pravdou, že pokud LZS kompletně převezme stát, tak tam může školit studenty lékařských fakult a zdravotnických škol a tím ušetřit. Za pacientem létají už vyškolené a vysoce profesionální týmy. Rozhodně ne nekvalifikovaný personál. Tak tomu je všude ve světě.
Pokud se v LZS provádí výcvik pilota, tak do splnění podmínek pro výkon funkce kapitána vrtulníku je s ním na palubě zkušený pilot – instruktor. Jednou z podmínek pro výkon funkce pilota v LZS je nálet 1000 hodin. Bereme-li v úvahu, že v armádě průměrný roční nálet kapitána vrtulníku nepřesáhne 100 hodin, určitě se dá lehce vypočítat, po kolika letech se dopracuje k náletu tisíc hodin. Systém leteckého školství pro státní provozovatele skoro neexistuje. Zachován je pro potřeby armády.
O skutečném stavu vrtulníkového letectva naší armády a policie svědčí stanoviska čelních představitelů obou rezortů. V březnu 2016 na základě dopisů od ministra obrany a ředitele Letecké služby Policie ČR bylo vládě oznámeno, že ani jeden státní útvar nemá dostatek kapacit na další zajišťování provozu LZS. Letecké službě Policie ČR schází především piloti. Ministr obrany dokonce sdělil, že armáda má problém plnit stávající úkoly, schází piloti, vrtulníky, technický a zdravotnický personál. Vláda na tato stanoviska nedbala.
Přístup vlády se nezměnil ani v letošním roce a za podmínek, kdy vládou vytvořená expertní skupina oslovila resort ministerstva obrany s požadavkem na posouzení možnosti přímého zabezpečení LZS. Ze stanoviska ministerstva obrany a vedoucích představitelů generálního štábu Armády České republiky vyplývají mimo jiné tyto skutečnosti:
Armáda ČR po roce 2020 počítá i nadále se zabezpečováním pouze 1 střediska LZS z letiště Plzeň Líně pro Plzeňský a Karlovarský kraj. V případě dalších navýšení úkolů plněných ve prospěch ministerstva zdravotnictví zvýšením počtu středisek LZS, by došlo ke snížení kapacity pro plnění úkolů ve prospěch AČR. Zajišťování LZS prostřednictvím AČR je výrazně dražší než stávající zajišťování soukromým subjektem.
Proto ministerstvo obrany zásadně nedoporučuje pracovní skupině navrhovat působení Armády ĆR z více než jednoho stanoviště, tj. Plzeň Líně.
Pracovní expertní skupina v rámci své činnosti oslovila rovněž resort ministerstva vnitra s požadavkem na posouzení možnosti přímého zabezpečení LZS tímto resortem prostřednictvím Letecké služby Policie ĆR. Ze stanoviska k této problematice vyplývají dále uvedené skutečnosti:
Zajištění LZS po roce 2020 pouze resortem Ministerstva vnitra ĆR je hodnoceno jako nevhodné a obtížně realizovatelné. V tak krátkém časovém období není možné ani ekonomické zajistit dostatek kvalifikovaného personálu, ani potřebný počet vrtulníků pro současných 10 stanovišť LZS. Přitom zejména výcvikové kapacity Letecké služby Policie ČR jsou omezené a jsou nastaveny na výcvik potřebného personálu ve stávajícím rozsahu činností LS PČR. Výcvik leteckého personálu je finančně náročný a časově zdlouhavý.
Dlouhodobá koncepce rozvoje LS PČR musí pracovat s vývojem bezpečnostní situace v Evropě a v ČR a nemůže opominout neustálý nárůst poskytování letecké podpory policejních vrtulníků právě pro úkoly, spojené se zajištěním bezpečnosti státu. Zajištění LZS útvarem Policie ČR by mohlo přinést časté kolize potřeby záchrany života a zdraví s jiným významným bezpečnostním úkolem, což by nutně bylo hodnoceno jako nepřiměřené bezpečnostní riziko. Letecká služba Policie ČR je připravena na zajištění letecké záchranné služby po 1. lednu 2017 ze dvou stanovišť (Praha, Brno). Ovšem s ohledem na výše uvedené informace považuje ministerstvo vnitra za nejvhodnější (ekonomicky, personálně i bezpečnostně), aby po roce 2020 došlo ke zvolení takové varianty, kdy by Letecká služba Policie ČR zajišťovala provoz letecké záchranné služby maximálně z jednoho stanoviště. S ohledem na uvedená stanoviska resortů MO a MV tak pracovní skupina vyloučila možnost přímého zajištění LZS uvedenými resorty ve větším rozsahu než jedna základna pro každý resort.
Pracovní skupina dále v materiálu pro vládu upozorňuje na to, že v případě akceptace založení nového státního provozovatele je nezbytné zahájit realizaci, tj. založení státního podniku s velkým časovým předstihem, neboť nezbytné materiální a personální vybavení (zejména pořízení potřebných vrtulníků), ale i získání potřebných oprávnění k provozování této činnosti, je časově velmi náročným procesem, jehož trvání lze odhadovat v délce až 3 roky.
Ze všech výše uvedených údajů je zřejmé, že dva největší a v oblasti LZS nejzkušenější státní provozovatelé nejsou schopni zajistit převzetí celé LZS v ĆR po roce 2020. Vláda se tedy rozhodla za každou cenu založit státní podnik. Kladu si tedy otázku, kde stát vezme minimálně 40 vycvičených pilotů pro zajištění této služby během následujících dvou a půl roku? Pokud přijdou do nového státního podniku od policie nebo armády, jak pak tyto složky budou dál plnit svoje úkoly? Pokud vláda počítá, že zahájí výcvik nových pilotů, kde vezme vrtulníky a instruktory na tento výcvik? Státem vlastněné Centrum leteckého výcviku v Pardubicích létá na několika málo kusech strojů Mil, Mi-2 a Mi-17, pomocí kterých zajišťuje přípravu vojenských pilotů. Větší počet cvičených pilotů by vedl k bleskovému dolétání životnosti vrtulníků Mi-2. Na čem by se dále létalo? Tendr na nákup cvičných vrtulníků není ani připraven. Dodávka vybraného typu vrtulníku by trvala minimálně rok. Upozorňuji, že ani stávajících 10 kusů vrtulníků PZL W-3A Sokol nelze použít k výcviku pilotů pro nový státní podnik. Sokol do generální opravy má životnost 1500 letových hodin. Dva stroje drží nepřetržitou službu v LZS. Další je záloha pro výpadek stroje z LZS. Další plní úkol v SAR – Letecká pátrací a záchranná služba (to není LZS).
Ministerstvo zdravotnictví od roku 2016 prokazuje vrchovatou míru diletantismu ve vztahu k zajištění dostupnosti LZS. Nejprve od stolu rozepsalo provozní dobu vrtulníků. To bez ohledu na roční dobu. Vzápětí nechtělo proplatit zásahy uskutečněné i minutu před - nebo pár minut po ukončení úředně vydumané provozní doby. V Olomouci létá LZS stále provozovatel, který každým vzletem porušuje podepsanou smlouvu. Ministerstvo za pochybení v tendru na tohoto provozovatele dostalo pravomocně už dvě pokuty. Ty udělil Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Obě pokuty se na Ministerstvu zdravotnictví řeší u škodní komise. Náprava stavu ale nenastala.
Pacient je pro současnou vládu na posledním místě. Vypadá to, že hlavním hnacím motorem vlády je především nějaký úžasný tendr na minimálně 12 vrtulníků pro LZS. Po zkušenostech z let nedávných nebude cena těchto strojů určitě v běžné výši.
Pokud má vzniknout státní podnik, tak dle mého názoru by to bylo možné v horizontu 6 až 8 let. A navíc, po zcela prokazatelné analýze, že takový provozovatel bude pro stát levnější. Dle současných doložených nákladů tomu tak není. Armáda je přibližně třikrát dražší, policie skoro dvakrát.
Mezitím se armádní a policejní vrtulníkové útvary musí personálně nasytit a doplnit leteckou technikou. Musí se u nich navýšit počet nalétaných hodin na pilota, zároveň zvýšit počet instruktorů a examinátorů. Má-li LZS v ČR létat státní provozovatel, tak pouze jeden a ne tři, kde dva z nich mají pouze po jedné základně. To není systémové.
Každá základna LZS v ČR by měla mít možnost provozní pohotovosti minimálně 15 hodin – to ale v návaznosti na místní geografické a meteorologické podmínky a roční období. Upozorňuji, že vrtulníky všech provozovatelů – včetně nestátních, mají schopnost létat tzv. v noci. To platí i o výcviku pilotů. Provozní dobu LZS nemůže stanovovat úředník kdesi v kanceláři na ministerstvu a bez souhlasu dotčené záchranné služby. Na všech základnách LZS se musí používat pouze vrtulníky výkonnostní kategorie A. Považuji za nutné sjednotit postup při zásazích v nepřístupném terénu, tedy každý jeden vrtulník LZS musí být schopen samostatného zásahu v takovém prostředí.
Je naivní představa, že za současného stavu je možné do tří nebo čtyř let vybudovat bezpečně fungující státní podnik, který by zajistil hladký provoz LZS po roce 2020. Mám dokonce obavu, že celá tahle hra je motivována jen tendrem na drahou techniku s případnou provizí pro její organizátory. A nebudu vůbec v úžasu, když se potom dočkáme následné privatizace státem zakoupených vrtulníků ze strany šikovného podnikavce.