Tato docela čtivá zpráva byla projednána vládou a konstatuje, že v roce 2016 došlo v ČR v oblasti lidských práv k pozitivním posunům. Neopomíná ale zdůraznit přetrvávající problémy a přibývající nové, které vznikly s příchodem migrační krize a také s přistoupením ČR k mezinárodním smlouvám. Pro ně naše judikatura ještě nemá zcela vyjasněny postupy. Jako příklad můžeme uvést naplňování Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. Zmíněna je v tomto kontextu i rovnost žen a mužů a připravovaný nový, víceletý rámec FRA (Agentura EU pro základní práva), který vyvolal i debaty o rozsahu jeho kompetencí.
Celkově zpráva probírá přijaté zákony roku 2016 z pohledu lidských práv zejména v těchto oblastech: občanská a politická práva, právo na soudní a jinou právní ochranu, zacházení s osobami omezenými na svobodě, hospodářská, sociální a kulturní práva, diskriminace, práva dítěte a práva a postavení cizinců.
Například v oblasti vězeňství je mimo přeplněnost věznic diskutován problém sběru vzorků a uchovávání profilů DNA a v kontextu ochrany osobnostních práv často diskutované zpřístupnění svazků StB. U těchto archiválií poukazuje zpráva na Ústavní soud, který zdůraznil, že i když jsou archiválie přístupné, neznamená to, že osoby v nich jmenované přicházejí o ochranu. Odpovědnost se posouvá do další fáze a nese ji badatel, který nesmí se získanými informacemi nakládat tak, že aby dotyčného poškodil.
Fenoménem je i sběr dat a tato zpráva se jím zabývá v souvislosti se zdravotními záznamy, odposlechem a obecně bojem proti kyberšpionáži, kde upozorňuje na možná rizika zneužití. Bohužel, nenabízí náznaky řešení těchto problémů moderních fenoménů jako jsou open data a big data. To znamená na shromažďování údajů, jejich třídění a možnosti využití.
Zájem také může vzbudit judikatura týkající se práva shromažďovacího v aplikaci na obsazení nemovitostí bez souhlasu vlastníka (squatting). A jak tato zpráva upozorňuje, budou muset soudy v budoucnosti řešit přiměřenost zásahů i s ohledem na tento zákon.
Dále jsou zmíněny novely zákonů významně regulující předvolební kampaně a hospodaření politických stran. A pouze konstatování nad zájmem na svobodě politického projevu, že se dostává do střetu se zájmem na férové a čisté politické soutěži v širším smyslu, považuji za nedostatečné. A ta skutečnost, že bude na novém úřadu, aby zákon aplikoval rozumně, bez zbytečných omezení ústavních práv ukazuje, jaký zmetek vláda sněmovnou protlačila, když, jak zpráva konstatuje, bude hlavně nutné vymezit, co spadá pod pojem „volební kampaň“.
Celá zpráva je protkaná konkrétními příklady z agendy paní ombudsmanky a bohužel se na těchto příkladech dokresluje nutnost, popřípadě účelnost zákonných zásahů a opatření. Co však zpráva postrádá, je i určité zevšeobecnění a četnost výskytu „problému“. Mnohdy to totiž vypadá, že jednotlivosti se chtějí řešit zákonem třeba i s heslem „zachráním vás, i kdybych vás měl při tom zabít”. To lze docela dobře demonstrovat i na pasáži věnované inkluzi ve školství, detenci mladistvých nebo nelegální migraci.
Celkově však stojí zpráva určitě za přečtení a je k dispozici na webovských stránkách www.vláda.cz.