DOTAZ PL: Polská premiérka Szydlová označila za arogantní výroky francouz. prezidenta Macrona, že se Polsko prý dostává v Evropě do izolace a je v konfliktu s hodnotami EU. Szydlová dále řekla, že budoucnost Evropy nebude určovat ani prezident Francie, ani žádný jeden lídr, ale všichni členové EU. Dle ní by se měl Macron starat o záležitosti své země - např. aby zajistil stejný stupeň bezpečnosti, jako má Polsko. Polsko má dle ní stejná práva jako Francie a jiní členové EU a bude je využívat pro dobro Polska a polského lidu. Co si o tom myslíte?
Z. Ondráček, poslanec KSČM: Polská premiérka má v tomto naprostou pravdu a jen lituji, že takového premiéra nemáme i my. Osobně si kladu otázku, kde se politicích starých členských zemí EU bere ta drzost se kterou k nám, novým členským státům EU, přistupují. Na druhou stranu to jasně to dokazuje, že nejsme plnohodnotnými členy tohoto svazku a je proto na místě zvažovat, zda má smysl v takovém uskupení setrvat. Spolupracovat se dá i jinak než jen tak, že budeme slepě plnit nesmyslné příkazy papalášů z Bruselu. Kdybychom to vše sečetli, ne jen peníze, které odvádíme a které v dotazích získáváme, ale vše, včetně zkrachovalých podniků, ztrátu světových trhů a další, tak jsem přesvědčen, že na našem členství jsme jen prodělali.
L. Luzar, poslanec KSČM: Hlas lidu, hlas boží se říká, to by měl ctít každý politik a pan Macron obzvlášť, protože omámil Francouze "novou" politikou a drtivě zvítězil, aniž si někdo mohl představit, co to bude znamenat. Raketový pád jeho preferencí je již jen pozdní střízlivění a pořádná kocovina z koho si Francouzi zvolili. Na rozdíl od Polska kde si vládní PIS stále udržuje vysokou popularitu. Nemusím souhlasit s kroky, které dělají, ale je to vůle lidu a kdyby dnes byly volby tak by asi Kaczyński vyhrál na rozdíl od Macrona. Ale Evropa si zvykla organizovat převraty tam, kde se jim "politika" nelíbí, a kdyby u nás ve volbách drtivě zvítězila KSČM, přijeli by zde asi tanky bránit demokracii v podání Francie a Německa.
J. Skála, místopředseda ÚV KSČM: Polská pravice mým šálkem kávy není. Její zdivočelá rusofobie - a mánie, že bude dělat místodržícího Velké bratra i nám - jsou zcela mimo mísu. Nazve-li ovšem to či ono naopak pravým jménem, není důvod se rituálně pohoršovat v panické hrůze, že jinak si člověk koleduje o kádrový flastr u sluníčkářů. Macron je hlavou státu jen čtvrt roku, daňové poplatníky však už stál sumu, rovnající se 680 tisícům našich korun, jen na vizážistech. Doma však jeho popularita přesto padá tempem, lámajícím všechny rekordy. Zkouší to dohnat velkopanskými tyjátry k východoevropským zemím. Nenechá-li si to líbit ani polská pravice, je to slibné znamení. Také však nelichotivé vysvědčení pro panáky, vládnoucí nám, kteří si v podstatě nechají plivat do tváře. Na tom, co čeká Macrona - a celé hnutí, které mu velké prachy slepily na poslední chvíli - to však naštěstí nezmění zhola nic. Partaje, které velké prachy pásly "tradičně", se do někdejších pozic už nevrátí, i kdyby se rozkrájely. Tempo, jímž je následuje Macron a jeho parta, zkracuje i poločas jejich rozpadu a diskreditace. Sezóně takto recyklovaných kukučů, co si musí najímat předražené vizážisty už před čtyřicítkou, zvoní hrana. Šaškárna kolem Macrona ten nezadržitelný trend jen dál urychlí a zahustí. O to víc šancí dostanou síly, s nimiž přijde skutečná změna k lepšímu, a ne jen další jalové fráze a prolhané sliby.