Jako učitel s téměř dvacetiletou praxí, dvěma vysokoškolskými diplomy a spoustou osvědčení o dalším vzdělávání v šuplíku, si dovolím použít a pozměnit citát našeho učitele národů „Škola hrou.“ Ve spojení s kariérním řádem by se lépe hodilo „školství hrou, či hrátky se školstvím.“
Po tři dekády porevoluční éry českým školstvím rezonuje řada pseudoreforem, které gradují inkluzí a neuskutečněným kariérním řádem. Celé mi to připomíná nepovedenou soutěž o Zlatého Ámose. Vítězi zatleskáme a nasadíme papírovou korunu. To našemu malému ušlápnutému učiteli bude stačit. Je tu ovšem jeden podstatný rozdíl. Tuto skvělou a záslužnou soutěž, všichni dělají zdarma a s nadšením. Nepovedená reality show s názvem kariérní řád by stála miliardy, ze kterých by učitelé viděli jen drobné.
Jistě měl nový zákon o pedagogických pracovnících spuštěním kariérního řádu motivovat nás učitele. Zakotvením specializačních pozic a garantováním příplatků. Ovšem za jakou cenu? To málo pozitiv, jako obnovení metodických kabinetů, finanční ocenění uvádějících učitelů a specializační pozice je převálcováno spoustou negativ a vytvářením překážek pro hlavní náplň pedagoga – vzdělávat a vychovávat.
V prvé řadě jde o zvýšení nesmyslné administrativy. Každý učitel by měl mít své profesní portfolio (strašné slovo pro soubor činností a metod k hodnocení a sebehodnocení), nemluvě o jeho vyhodnocování, naplňování a aktualizaci. Atestační řízení, plán rozvoje školy, dokumentace o začínajícím kolegovi a další papíry, které nikdo nikdy nebude číst, vyjma ČŠI. Další problém z mého hlediska by byl 3. karierní stupeň – vynikající učitel. Už to pojmenování. Vynikající, protože doložil panu řediteli patřičný počet osvědčení o dalším vzdělávání, které mnohdy mají pramalou úroveň a školu stojí desítky tisíc? Nebo protože výborně učí, žákům předá spoustu vědomostí a dovedností a jeho hodiny patří k nejoblíbenějším ve škole? Kdo a na základě jakých zákonných norem by to posuzoval?
V souvislosti s celým tím složitým, nedořešeným, amatérsky zpracovaným a na rozdíl od inkluze neuzákoněným divadlem za spoustu peněz mne napadá několik otázek. Proč v současnosti hledá přes 60 % absolventů pedagogických fakult uplatnění v jiných oborech? Proč jsme v platech pedagogů na konci žebříčku zemí EU? Proč je společenská prestiž učitelů ve společnosti tak nízká? Snad proto, že lékaře, právníky a inženýry nemusíme značkovat jako vynikající. Jim stačí prestižní fakulty, tituly a léta poctivé praxe.