V hierarchii lidských potřeb patří bydlení k základům pyramidy. Pokud lidé nemají kde složit hlavu, nemohou se seberealizovat, nerozvíjejí se, nemohou pracovat a většina si nedovolí založit rodinu.
Mnozí mladí, pracující lidé marně hledají slušné bydlení za rozumných podmínek. Žijí v podnájmech, kde za nájem platí závratné sumy. Dá se říci, že svou výplatou sotva pokryjí náklady na bydlení, zbývá jim jen málo prostředků na další živobytí, nemluvě o spoření na pořízení vlastního bytu. Dostávají se tak do začarovaného kruhu. Na hypotéku mnozí nedosáhnou a představa, že budu splácet například třicet let, je pro mě osobně děsivá - když se k tomu ještě přidá fakt o možné ztrátě práce a platební neschopnosti.
Pokud je nabízen k prodeji byt za částku, kterou by mladá rodina mohla mít ušetřenou, vyskytuje se ve vyloučené lokalitě, plné nepřizpůsobivých občanů. Taková místa vznikla vinou místních samospráv, které prodaly někde až 100 % bytů. Umožnily tak vydělávat různým podnikajícím osobám. Tito pronajímají byty výhradně lidem vedeným na Úřadě práce, kteří pobírají sociální dávky, příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení z hmotné nouze. Nepřizpůsobiví jsou záměrně sestěhováváni, vytvářejí se tak další lokality a rozšiřují se stávající. V takovém prostředí, plném kriminality, násilí a nepořádku, by přece nikdo své děti vychovávat nechtěl. Pokud si mladý člověk dovolí vzít hypotéku a rozhodne se postavit vlastní dům, vypadá to tak, jakoby instituce s problematikou spojené kladly překážky proti. Tato skutečnost mnohé mladé lidi od stavění vlastního domu odradí.
Populace stárne. Pokud naše společnost má zájem, aby mladí, pracující lidé zakládali rodiny. Měly by se vytvořit podmínky pro bydlení umožňující mladým lidem start do života. Například státem dotovanou výstavbu nízkonákladových bytů, které by byli užívány po přesně stanovenou dobu. Další řešením je družstevní výstavba (je to tak obvyklé v cizině). Prostředky na výstavbu jsou půjčeny či garantovány státem, byty jsou v družstevním vlastnictví a po splacení půjčky buď přejdou do vlastnictví jednotlivých družstevníků, nebo zůstanou ve vlastnictví družstva, nad kterým získají družstevníci plnou kontrolu. Jako součást podpory mladých rodin by mohlo také být obnovení novomanželské půjčky na vybavení domácnosti.
Zajímavý a alarmující je také fakt, kolik nových sídlišť se dnes staví, myslím si, že celkem málo. Valná většina bytů se nachází v panelových domech, které byly postaveny před rokem 1990 a mají omezenou životnost. Kdyby stávající sídliště neexistovala, byl by naprosto katastrofální nedostatek bytů.
Skutečnosti, které jsem popsal, nejsou ničím novým. Problémy přetrvávají desítky let. Bohužel zatím nebyla vůle problém řešit, odpovědnost však leží také na bedrech nás všech – občanů České Republiky.