Hektické dny, jež prožíváme, způsobují, že některé informace vnímáme okrajově. V nedávné době církve dosáhly faktické realizace svých požadavků. Argumentace, proč to či ono nárokují, byly ve většině případů velmi sugestivní. Jednou z proklamací byl i slib, že se budou věnovat charitě, pomohou potřebným, opraví budovy, chátrající kostely… Ale skutečnost je tristní. Dále se pořádají sbírky na opravy varhan i pro potřebné. Kam ve skutečnosti církve peníze investují, se možná taky jednou dovíme, nebo tyto informace zůstanou utajeny.
Poslední průzkumy ukazují, že téměř dvě třetiny občanů přispívají i nadále na charitu. Podpora směruje nejvíce k nemocným dětem, starým lidem a nemocným s onkologickými problémy. Lidé však podporují i zvířata, která mají rádi. Velkými mecenáši jsou většinou ženy. Občané nejvíce chtějí pomáhat doma v naší republice. Nejedná se vždy pouze o finanční pomoc, ale ve velké míře i materiální, k níž se spíše přiklánějí ženy. Muži častěji poskytují finanční pomoc. Podpora potřebným je poskytována nepravidelně a vždy záleží na tom, o jakou podporu se jedná. Moderní stát je hodnocen také podle toho, jak se dovede postarat o potřebné občany. V mnohém máme co dohánět.
Velmi mne mrzí, že některé lékařské úkony, které mohou dětem s problémy pomoci či aspoň jim usnadnit život, musí rodiče řešit prosbou o pomoc veřejnosti. Všichni rádi pomůžeme. Do těchto aktivit se často zapojují i děti, které velmi citlivě vnímají své okolí.
Možná by stálo za to zapřemýšlet, zda některé výdaje našeho státu by nešlo přehodnotit a stejně tak vyzvat i církve, aby z peněz či hmotného majetku, který získaly díky restitucím, pomohly naplnit své proklamované sliby. Hromadění majetku či jeho rozmnožování není ve většině případů historickým posláním církví.