Bez kotvy a bez kormidla
Na rozbouřených předvolebních vlnách se zmítají koráby politických stran a hnutí. Většina z nich má napjaté plachty, aby do nich zachytila vítr či alespoň vánek průzkumů veřejného mínění o názorech občanů. Jakmile se to podaří, změní rychle kurz, aby své sítě posléze naplnila volebními hlasy. Je málo lodí, které v té honičce za říjnovými výsledky mají kormidlo nebo dokážou zakotvit v bezpečném přístavu. Komentátoři o stavu bezcílného zmítání se na politických vlnách zpravidla píší jako o chybějící vizi. Politologové, kterých se v této době vždy vyrojí bezpočet, namáhavě plavou za loděmi, které nabraly nejvyšší rychlost, aniž by se o jejich kotvy a kormidla příliš zajímali. Jaksi se jim nehodí upozorňovat na to, že některé plavidlo stabilně drží kurz. Nese přece název KSČM. Nanejvýš jsem se setkal s tím, že daný politolog raději hodil všechny strany do stejného podpalubí, aby zachránil bárku své oblíbené, která povážlivě nabírá vodu.
Jenže zakotvení politických programů v dlouhodobé vizi má velké dopady na celkovou situaci v zemi, i když to zatím většina voličů zoufale hledajících pevnou půdu pod nohama takto nevnímá. V Lidových novinách 18. srpna vyšel zajímavý komentář ekonoma Daniela Münicha pod názvem Kdo kamenuje humanitní vědy, kde se píše: „V tomto ohledu není náhoda, že to je právě nízká kvalita vládnutí, kterou mezinárodní srovnání Světové banky či OECD identifikují jako největší brzdu dalšího rozvoje Česka.“ Autor vidí příčiny právě v podcenění společenskovědního výzkumu, který je podfinancován a dlouhodobě podceňován. Vládnutí u nás chybí „grunt“. Neopírá se o výsledky výzkumu v ekonomii, sociologii, psychologii, právu a dalších. To se projevuje v kvalitě zákonů i ve vládních rozhodnutích. Za velký problém pokládám to, že se prakticky vytratilo zkoumání celosvětového vývoje společnosti. Za lék na současné ohrožení, které lidé velmi citlivě vnímají, pak vláda považuje zvyšování výdajů na zbrojení. Kanóny na bloudících korábech však stěží vyřeší společenskou krizi.
Autor komentáře v Lidových novinách si ovšem netroufl vystrčit hlavu nad hladinu a za nízkou úroveň současného společenskovědního bádání viní minulý režim: „Usiloval o úplně jinou společnost a společenské vědy mu v tom dělaly služku.“ Jak dlouho ještě budeme takové výmluvy číst? Myslím si, že to jsou výmluvy, protože přece už téměř tři desetiletí se badatelé mohou zabývat jakýmikoli tématy. Jen ve financích to nebude. Jistě, od vládnoucích stran zatím poptávka po jejich práci není. Ale předkládají veřejnosti své závěry a návrhy? Není potíž v tom, že ani oni nejsou ukotvení a tak se jim nedaří najít vlastní kormidlo? A pokud ho někdo, jako my komunisté, pevně drží, spíše uvažují o tom, jak ho pochroumat, než jak vyrobit to své? Každodenní účelovost převládá nad onou vzývanou a u většiny stran a hnutí nepřítomnou vizí. Z těch, kteří se vyjadřují k zásadním politickým tématům, jsou slyšet prakticky jen politologové. Často ale pouze kloužou po povrchu a vyjadřují se k tomu, co se stalo, nikoli co je opravdu zapotřebí řešit. Podpora společenskovědního výzkumu bez předsudků, tedy i podpora filozofických, ekonomických a dalších debat, aniž by z nich byli předem vylučováni levicoví, řeknu rovnou komunističtí badatelé, by snad mohla přinést nové podněty a pomoci překonat současnou stagnaci humanitních věd. Pak by se mohla posunout i kvalita vládnutí a života společnosti.