Evropa se opět zastavila, aby popadla dech. Po francouzském úderu na solar je tu další úder namířený na nic netušící nevinné občany. Scénář se opakuje s pravidelností, s jakou jsou dostupné vhodné dopravní prostředky, které se již osvědčily k vyvolání paniky a chaosu. Jako společnost jsme bezbranní proti tomuto zneužití automobilů, symbolu pokroku 20. století. Ne střelné zbraně, ale dost rychle jedoucí velké auto udělá takový chaos a paniku, jakou útočníci potřebují.
Společnost si ale stále nechce přiznat, že se těmito útoky ukazuje mylná představa posledních 60 let, hlásaná na západě Evropy o úspěšné integraci levné pracovní síly dovážené z jiných kulturních, společenských a náboženských enkláv světa. Tito nomádi z celého světa měli otročit pro zisky kapitálu a být vděčni, že s námi mohou sdílet euroatlantické hodnoty. To však možná platilo o první generaci těchto přistěhovalců a možná se to také bude týkat i první generace nové vlny, kterou zažíváme nyní, kdy miliony chudáků pod vidinou bohatství míří do Evropy. Nehledí na riziko ohrožení života, jsou ochotni zaplatit tisíce euro pašerákům, a to vše proto, aby si na chvíli mohli myslet, že konečně mohou žít v ekonomickém ráji plném sociálních jistot, podpor a bohatství. Tento sen se ale drtivé většině rozplývá již po pár letech. I když se naučí jazyk, získají občanství a těžce pracují, jsou jen námezdními otroky kapitálu a ocitají se na periferii zájmu v no-go zónách, kam se bojí jít i policista ve dne. Jsou totiž stále „odlišní“, ať se starají sebevíc. Jde to až do takových paradoxů, že ti úspěšně integrovaní jsou sice tolerováni majoritou, ale jsou vyobcováni ze své národnostní identity, se kterou doposud žili.
A právě proto se mladí v další generaci „cizinců s občanstvím“ navracejí ke svému původu, své národnostní identitě a náboženství. Tato frustrace je živnou půdou všech náboženských fundamentalismů, od křesťanství, přes judaismus až po islám. A ten jediný neměnný pravověrný islám, který nepřipouští vývoj a tvrdě potírá dialektický rozvoj výkladu slova proroka, je potom lákavou inspirací, nabízející jen jednu nezpochybnitelnou pravdu. Jejich cílem je přenést svůj starý svět, ze kterého pocházejí, do nového životního prostoru. Absolutně živelná populační exploze, kterou zažívá třetí svět jej přivedla k nedostatku vody a krachu schopnosti uživit se. Regulace porodnosti nepřichází v úvahu, protože odporuje náboženské ideologii, a tak je jediným východiskem jít do nových zemí.
A proč se jim to daří? Již více než deset let existuje projekt EU na příchod milionů námezdních otroků z třetího světa pro stále hladovější kapitál, prahnoucí po nekončícím zisku a růstu. Tento plán minulý rok doznal aktualizace a již se v něm počítá i s nynější živelnou migrací. Plán byl schválen bez ohledu na dlouholeté příklady neschopnosti integrace těchto příchozích. Francie, Velká Británie i Německo jsou vzory nefunkčnosti integrace, jsou zářným příkladem vzniku stále rostoucích národnostních enkláv, kde platí více cizí zvyky než platné zákony. Pokud se tato politika honby za ziskem nebude regulovat, můžeme se v budoucnosti, při pokračujícím populačním boomu příchozích, stát menšinou ve vlastní zemi. Problémy se musí řešit tam, kde vznikají, a to je politika, kterou prosazujeme v programu KSČM.