Nacházíme se v době, která nám umožňuje snad téměř vše, co si vymyslíme. Od cestování na druhý konec světa, po vlastnictví počítače, domu či bytu. Požíváme výdobytky konzumní společnosti, která je spojena s teorií nekonečného růstu. Korporace, které vyrábějí krásná pozlátka nebo vám předkládají zážitky jako to jediné, co dnes můžete získat, je poměrně tristní. Ekonomiku táhne pouze spotřeba. Neustále se vyrábí a spotřebovává. Žijeme v době, která se podobá velkému flámu. Zatím si jej bujaře užíváme. Jenže co se stane, až večírek skončí? Kdo bude vítězem a kdo poraženým?
Nejsme daleko od doby, kdy se účet večírku pomalu naplní, a budeme donuceni k platbě. Hosté, kteří se na večírku pohybují, jsou korporace, které vytvářejí pomyslný jev nekonečného růstu a jsou na něm přítomni i jiní kapitáni kapitalizace světa – finanční ústavy. Nesmíme samozřejmě zapomenout na samotné lidstvo, které je hlavním návštěvníkem na večírku. Na mejdanu je přítomno všechno, co dnešní společnost nabízí, a to za symbolické ceny. Jako kdyby zde probíhal výprodej levného zboží. Ostatně výprodej je dalším mezníkem doby konzumu – když něco nejde prodat draze, tak to postupně zlevním třeba na polovinu původní ceny a nastává velký výprodej.
Nicméně večírek se postupně přehoupává do své závěrečné fáze. Korporace stále více ovládají a nabízejí. Lidem docházejí peníze a z večírku začínají odcházet. Zdá se, že vítězem z bujarého večírku budou právě ony korporace. Není to ale pravda. Vítězem bude nepřímo zúčastněný host – příroda. Ta se totiž postupně začne proti korporacím, které ovládají a ničí svět, bránit. Ostatně velké teplotní výkyvy, silné bouře atd. jsou toho nesporným důkazem.
Večírek, který začal zdánlivě neškodně, se přehoupl do své destruktivní fáze, kdy při honbě za konzumem denně vymírá několik rostlinných a živočišných druhů. Mizí nám orná půda před očima, která je zabírána megalomanskými halami. Vše pro potěšení korporací, které potřebují další rozmach svého působení. Povšimněte si jedné zajímavé věci: kdo tvrdí, že globální oteplování neexistuje? Kdo tvrdí, že nepotřebujeme ornou půdu? Kdo říká, že je nutné neustále spotřebovávat a žít na pověstný dluh? To jsou jen základní otázky, které se na pověstném večírku nenosí. Odpověď na všechny otázky je jediná: tvrdí to kapitalistické korporace, které potřebují jednak ještě větší zisk z obratu své výroby a za druhé chtějí dále expandovat po světě.
Zkusme se nad tímto problémem zamyslet a říci si, že řešením tohoto stavu je pouze návrat k silným regulacím ze strany států. Státy totiž mají vládnout, a ne korporace, které se ženou za co největším ziskem.