Přístup Visegrádské čtyřky k migrační krizi by se dal nazvat jako známé dílo Aloise Jiráska Proti všem. V září 2015 přijala EU kvalifikovanou většinou na základě Lisabonské smlouvy (bez ČR, Maďarska a Slovenska) systém kvót a v následujícím roce navrhla Komise automatický systém mechanismu přemístění 160 000 žadatelů o azyl. Tento systém přemístění soudně napadlo, bohužel, jen Maďarsko a Slovensko.
Výrazná a hlasitá kritika na sebe nedala dlouho čekat a slova o nesolidaritě a pošlapávání základních idejí EU padala na hlavu V4. Proto i prvotní návrh na tak zvanou „flexibilní solidaritu“, prosazovanou V4, byl odsouzen k nezdaru. Návrh byl postaven na možnosti jednotlivých států rozhodnout o konkrétních formách řešení vhledem ke svým zkušenostem a možnostem. I když obsahoval pozdější prvky prosazované Komisí při návrhu na dílčí úpravy Dublinských dohod jako byla ostraha hranic nebo řešení problému v místě vzniku, tak ale obsahoval i kroky vedoucí k přerozdělování, které mohou ve svém důsledku vést naopak k rozvolnění systému migrace. Návrhy V4 byly ostatními napadány právě pro možnost různého chápání „solidarity“, byť dnešní zkušenosti dávají V4 za pravdu.
Novým a trochu modifikovaným plánem slovenského předsednictví, jak přesvědčit EU, je „efektivní solidarita“. Obsahuje mimo jiné možnost „přizpůsobeného příspěvku solidarity“ pro postižené státy. Speciální finanční migrační fond a zvýšení příspěvku pro Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu a Evropské pohraniční a pobřežní stráže. Další možností návrhu efektivní solidarity byla snaha „vykoupit se z povinností“ až 250 000 EUR za osobu. Při pokračujících závažných okolnostech by situaci závazně a s konečnou platností řešila Evropská rada, ale již ne pouhou kvalifikovanou většinou. To vše zarámováno snahou o vytvoření „záložního hraničního systému“ chránícího schengenský prostor.
Mezi tím ovšem Slovensko přijalo dobrovolně 149 iráckých křesťanů, z nichž už jsou mnozí zpět v Iráku a přislíbilo přijmout 100 uprchlíků z Řecka. Pomohlo také Rakousku ubytovat na svém území více než tisíc uprchlíků žádajících o azyl v Rakousku a poskytlo 500 stipendií pro studenty ze Sýrie. I to je důvod, proč není Slovensko mezi státy, které EU nyní napadla žalobou. Stávající stav migrační politiky V4 je zatím stále založen na odmítání nefunkčních systémů přerozdělování! Bohužel maltské předsednictví klade opět důraz právě na relokaci migrace a snahu přesunout zodpovědnost na všechny členské státy EU. S tím V4 zásadně nesouhlasí a po třech letech jsme zase v bodě 0.
S příchodem léta se opět rozbíhá nová vlna migrace, která zvláště od afrických břehů zaplavuje Itálii. Ta pod tlakem vlastního veřejného mínění volá po přímé dopravě migrantů zachráněných na moři loděmi do ostatních přímořských států EU. Jednou z cílových zemí je i Švédsko, které ale slibuje svým lidem, že už nebude žádné „vítání“ migrantů. A Turecko hrozí Evropě uvolněním svých hranic k průchodu migrantů. Řešení je v nedohlednu zvláště proto, že stávající chudoba ve světě za poslední roky narostla do gigantických rozměrů a miliony lidí chtějí žít lépe. A možná by stačilo, aby ta malá skupinka nejbohatších nechtěla mít stále víc na úkor 99% populace světa!