Na první pohled je odpověď jednoduchá: Jedná se o podnikatelskou aktivitu soukromého subjektu. Proč by tedy v takovém případě měl stát financovat platy jeho zaměstnanců?
Totéž platí pro školy církevní. V době, kdy stát vyplácí ročně miliardové částky v restitucích, má ještě podporovat jejich školy?
Zároveň dochází k přílišnému rozptylu učitelů. Pokud soukromá škola dokáže nadstandardně zaplatit kvalitní učitele, kde potom brát dobré kantory na veřejných školách? To pak může opět znamenat odliv žáků, jejichž rodiče si mohou za kvalitní výuku připlatit, na jiné typy škol.
Důležitá je pro rodiče žáků také finanční stránka studia. Základní školství je oficiálně zdarma, ale rodiče platí pracovní sešity, slovníky, atlasy a další náklady. Na středních školách už si žáci kupují učebnice, na odborných školách pracovní oděvy, některé pomůcky. A k tomu ještě mají platit školné?
Je pravda, že do základních škol přicházejí děti rodičů, kteří mají větší zájem o kvalitní vzdělání svých ratolestí. A chtějí si vybírat. V některých případech chápu, že raději dají své dítě na soukromou školu. Vždyť je přece úžasné mít ve třídě spolužáka, kterému je jedno, jaké bude mít známky, hlavně, když projde, a proto neustále vyrušuje. Je také rozdíl mít ve třídě třicet žáků nebo jen např. patnáct.
Před několika lety mi vyprávěla jedna učitelka soukromé školy, jak pan ředitel tlačí na učitele, že nesmí nechat propadnout žáka, protože by jim chyběly peníze ze školného (školné se platí na celé pololetí dopředu) nebo proto, že rodič je významný sponzor školy.
Ministerstvo bojuje proti osmiletým gymnáziím, ale i ony přece představují alternativu pro rodiče nespokojené s běžnou základní školou.
Veřejné střední školství nabízí širokou paletu oborů, ze kterých si může každý vybrat. V některých oblastech ale soukromé školy nabízejí podobné obory a konkurují tak veřejným školám, které pak mají nedostatek žáků.
Je samozřejmě pochopitelné, že vznikají pod záštitou velkých průmyslových podniků a vychovávají profese, které sám potřebuje. Osobně bych ale byla spíš pro užší spolupráci odborných škol a průmyslových podniků. Mohou učně sledovat po celou dobu studia, zajistit mu praxi a případně i jisté místo po dokončení školy.
Velké množství škol, jejichž zřizovateli není stát, vzniklo v době, kdy byly silné populační ročníky. Jenomže v současné době je situace úplně jiná.
Stát by měl, podle mého názoru, přednostně financovat státní školy, starat se o jejich dostupnost a kvalitu, aby rodiče neměli důvod své děti převádět jinam. Opodstatnění mohou mít školy s jinou formou výuky nebo specializované obory, které v regionu nejsou a veřejné školy je nemohou zajistit. Rozhodně by ale v jejich povolování měl mít poslední slovo krajský nebo obecní úřad, a ne ministerstvo.