V prvních třech dnech nemoci nedostanou lidé ani korunu. Vzniká tedy dilema: marodit první tři dny zadarmo, vzít si dovolenou, nebo chodit do práce a šířit nákazu? Tento problém řeší tisíce lidí. Průměr, který lidé stráví nemocí, je zhruba 40 dnů. V tomto problému krátkodobých nemocí vedou rýmy, kašle, čili nemoci horních cest dýchacích.
Vláda v pondělí mezi sebou diskutovala, zdali budou první tři dny nemoci opět hrazeny. Nakonec tyto diskuse skončily jednoduchým prohlášením, že vládní představitelé k tomuto nezaujali žádné stanovisko. Možná lidé s příjmy na úrovni těch vládních, kteří se nedohodli, příliš ve své peněžence tři dny stonání zadarmo nepoznají. Horší důsledek to však má pro lidi s běžným platem, kteří počítají každou korunu, a tudíž i přes nemoc raději chodí do práce a čile šíří nákazu dál. Takže v konečné verzi je vysoce pravděpodobné, že nakazí další kolegy a na tuto vládní úsporu nakonec doplatí spousta lidí.
Lékaři, na rozdíl od našich mocných, mají jasný názor. Pokud by rozhodovali oni, nechají první tři dny nemoci lidi doma. Zvláště u infekčních nemocí přenášených vzduchem je to velmi důležité, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy. Jenže nepříliš dobrá ekonomická situace nutí většinu zaměstnanců nemoci přecházet. Proto placení prvních tří dnů nemocenské, jak navrhovala i KSČM, by zajisté lidem pomohlo. Někdy mi připadá, že problémy, které by se daly rychle vyřešit, si naše »pracovitá« vláda doslova šetří.