Děti donesou domů vysvědčení. Ať už naše dítě dělá ve škole první krůčky, nebo je z něj už starší žák a přemýšlí, kam po ukončení základní školy půjde dál studovat či se vyučit, u mnohých z nich se najednou objevuje obava, co na to řeknou doma. Zdali přijde rodičovská pochvala, nebo výtky a zklamání.
Děti jsou pro každého z nás radost a já věřím, že jim dovedeme mnohé rošťárny prominout. Tím nechci říct, že bychom měli být k našim potomkům naprosto benevolentní, ale přílišná kritika a přísnost, kterou některé ratolesti očekávají, působí problémy na konci roku mnohým z nás. Doporučení odborníků, aby se v případě obav děti obracely na psychology či různé poradenské linky, je pouze částečným řešením. Výchova dítěte by vždy měla vést k tomu, že škola je povinnost, jež se učí vnímat od raného věku, ale také to, že jak základní škola či pozdější návazné studium jsou vkladem do jeho života.
A tak bych vás chtěla poprosit, pokud vysvědčení nesplňuje vaše ambice, přimhuřte tentokrát trochu oči. Každé z dětí totiž ví, že špatná známka nebude pochválena, ale rozhodně by nemělo mít strach přijít domů a ukázat své školní výsledky. Nejen děti, ale i my rodiče přemýšlíme, jak strávit prázdniny. Pokud je to možné, každý z nás se snaží věnovat dětem co nejvíce času. Tam, kde je dovolená takřka nemožná, lze využít nabídek příměstských táborů či klasicky požádat o pomoc příbuzné a známé, abychom tak zamezili bezcílnému bloumání našich potomků po ulicích obcí a měst.
A tak nehledejme na tolik očekávaném vysvědčení splnění svých snů a spíše nabídněme dětem pomoc, že příští školní rok, pokud něco nevědí, ať se přijdou poradit. Důvěra, která mezi rodiči a dětmi panuje, je totiž to nejcennější, co můžeme mít.