Na posledním jednání vlády byl projednán bod: Stanovisko Ministerstva životního prostředí ČR ke Kontrolnímu závěru Nejvyššího kontrolního úřadu z kontrolní akce č.16/10 „Peněžní prostředky poskytované na zlepšování stavu přírody a krajiny“. Tuto plánovanou kontrolní akci provedli kontroloři Nejvyššího kontrolního úřadu v období od března do září 2016 s tím, že kontrolované období bylo období od roku 2013 do roku 2015. Jejím cílem bylo prověřit, jakým způsobem jsou poskytovány, čerpány a využity peněžní prostředky určené na ochranu a péči o krajinu a během kontroly bylo zjištěno několik nedostatků.
Dle kontroly nebyly stanoveny kvantifikované a měřitelné cíle dotačních programů, kterých by mělo být prostřednictvím programů dosaženo, ministerstvo dostatečně nehodnotilo plnění indikátorů dotačních programů, stav přírody a krajiny nezaznamenal pozitivní vývoj, respektive u některých došlo ve sledovaném období ke zhoršení, ministerstvo dle zprávy také nestanovilo pro příjemce obvyklé podmínky pro poskytování dotací a nebyly jasné vztahy k příjemcům dotací u konkrétních projektů.
Peněžní prostředky, o kterých je řeč, jsou poskytovány ze zdrojů EU v rámci operačních programů životního prostředí a také ze státního rozpočtu v rámci národních dotačních programů. Od roku 2013 do roku 2016 je to suma cca 9,4 mld. Kč.
Ministerstvo se závěry Nejvyššího kontrolního úřadu ve většině bodů nesouhlasí. Patrně „nejzajímavější“ bod se týká právě toho, zda vůbec došlo, za vynaložené prostředky, k pozitivnímu posunu ve stavu přírody. Kontroloři totiž zdůvodňují své stanovisko například tím, že došlo ke značnému úbytku zemědělské půdy, k poklesu rozlohy nefragmentované krajiny a například stále nepříznivý stav vodních toků. Ministerstvo životního prostředí naopak argumentuje tím, že všechny projekty podpořené z OPŽP 2007-2013 měly pozitivní vliv. Negativně je stav přírody ovlivňován řadou jiných faktorů, jako jsou rozvoj průmyslu, dopravy, změnami využití území, což jsou faktory, které údajně ministerstvo nemůže ovlivnit.
Nechci dělat soudce mezi kontrolory NKÚ a zástupci ministerstva ve věci závěrů tohoto nálezu. Přesto bych apelovala na ministra životního prostředí Richarda Brabce, ať začne pracovat na takových zákonech, které eliminují faktory, které mají na ministerstvu za „neovlivnitelné“, ty tady byly, jsou a budou vždy. Je však potřeba zákonnou úpravu stanovit tak, aby dopad na ochranu přírody byl co nejmenší a jak víme, ministerstvo životního prostředí má v tomhle ještě značné rezervy. Bohužel, volby se blíží a už teď je jasné, že pan ministr v mnoha věcech promarnil svůj čas, který do nich zbývá.