Hned v úvodu svého nedávno představeného programu pro volby do Poslanecké sněmovny označila sociální demokracie za jednu z hlavních priorit zrušení tzv. karenční lhůty a tedy návrat hrazení prvních tří dnů nemocenské. Dokonce si tento opakovaně nesplněný slib dali na oranžový plakát současné ministryně Marksové. To považuji za neskutečnou drzost! Návrh KSČM na zrušení tzv. karenční lhůty, protlačený pouze přes tzv. opoziční okénka, byl zamítnut ve třetím čtení 7. 9. 2016 a nepodpořili ho ani všichni sociální demokraté. Přesto, že se tento slib dostal i do koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády, ČSSD žádný návrh po celé volební období nepředložila.
V programu k předčasným volbám v roce 2013 slibovali sociální demokraté zrušení zdravotnických poplatků. Nakonec se s pomocí KSČM podařilo, ale zůstal kontroverzní poplatek za pohotovost. To spolu s neochotou praktických lékařů poskytovat zdravotní péči i v odpoledních hodinách a sloužit pohotovost vede k tomu, že si pacienti často volají drahou zdravotnickou záchrannou službu.
Dalším ne zcela naplněným slibem bylo zvýšení platů lékařských i nelékařských pracovníků. Toto navýšení bylo totiž garantováno pouze u zdravotnických zařízení zřizovaných státem. V ostatních nemocnicích jsou příjmy i nadále v průměru o 5 tisíc korun nižší. Zcela nenaplněn pak zůstal slib vytvořit síť neziskových nemocnic. Pokud ovšem nepočítáme ministrem Ludvíkem nedávné předložení nebezpečného návrhu zákona na přeměnu fakultních nemocnic na univerzitní. Ten by mohl, kromě jiného, přinést i největší majetkový přesun za posledních dvacet let a následnou privatizaci těchto špičkových zdravotnických, výukových a vědeckých pracovišť. Smutnou bilanci uzavírá rozporuplný tzv. protikuřácký zákon, který však byl přijat především proto, že to chtělo Hnutí ANO. Naděje na to, že dojde ke stabilizaci počtu lékařů a sester v nemocnicích prostřednictvím novel zákonů o vzdělávání, zůstala z větší části nenaplněna. Naopak, došlo k prosazení řady ne jednoznačně přijímaných opatření, jako například zrušení vzdělávání praktických lékařů pro děti a dorost, zavedení vzdělávání tradiční čínské medicíny nebo modelu vzdělávání sester 4+1.
Sociálně demokratický volební program pro volby do PSP ČR 2017 pod heslem „Kvalitní zdravotní péče dostupná všem, žádné poplatky“ a s tvrzením, že v centru pozornosti zdravotnického systému musí být pacient, jako by byl z velké části opsán z dlouhodobého volebního programu KSČM. Je naplněn snůškou obecných proklamací bez jasných řešení dlouhodobých problémů českého zdravotnictví. „ČSSD prý je pojistkou proti znovuzavedení poplatků“. To, že je vlastně nikdy úplně nezrušila, cudně zamlčuje. Také tvrzení, že odmítají „veškeré pokusy o privatizaci státních či krajských zařízení“ je přinejmenším úsměvné. Vládnoucí ČSSD v krajích neudělala nikdy nic proti tomu, že krajské nemocnice většinově fungují jako obchodní (akciové) společnosti. K tomu ministr zdravotnictví Ludvík (ČSSD) nedávno předložil již zmiňovaný návrh na vznik univerzitních nemocnic. Holedbání se, že prosadí „novou strukturu veřejně garantovaných zdravotnických zařízení (ambulantní i lůžkové péče), je výsměch.
KSČM dlouhodobě prosazuje „vznik sítě neziskových nemocnic, ambulancí a lékáren“. Tedy téměř stejná věta, ale protože úplně stejný slib dala ČSSD již v roce 2013 a přesto, že vládla, ho nesplnila, musela zřejmě najít jinou formulaci. Chtějí také zřídit při MZ „zvláštní fond financovaný z části výnosu spotřební daně na tabák a alkohol, z kterého by byla financována modernizace veřejného zdravotnictví“. KSČM oproti tomu prosazuje zákonnou pravidelnou valorizaci plateb za tzv. státní pojištěnce. To je mnohem lepší nástroj k předvídatelnosti a pravidelnosti na příjmové stránce celého systému zdravotnictví. Snaha „zabránit odchodu lékařů dotačními programy“ je v pořádku, ale pouhé navyšování platů k tomu samozřejmě nestačí. Stále není např. dostatečně řešen problém přesčasové práce lékařů v nemocnicích, přílišná byrokracie apod. Je zdůrazňována potřeba „digitalizace“ zdravotnictví. Více srozumitelný a obecně používaný je pojem elektronizace zdravotnictví (e-Healt). Bohužel ČSSD v koalici často podléhala nátlaku lékařů (především ČLK) a oddalovala i povinné používání e-receptu, což je základ. Hodně pozornosti je věnováno srovnatelnosti a zlepšení lékařské péče v regionech, prevenci a léčbě závislostí, zlepšení péče o duševně nemocné i podporu zdravého životního stylu, ale jedná se o velmi obecné sliby.
Zajímavé je tvrzení, že chtějí „leteckou záchrannou službu převést pod státní organizaci“. Právě vinou nečinnosti MZ pod vedením ČSSD byla ohrožena dostupnost této služby v některých krajích poté, kdy soukromým provozovatelům skončily smlouvy. Státní organizace je krok správným směrem, ale je třeba jasně říct, že to bude také znamenat vysoké nároky na veřejné finance.
Celkově lze konstatovat, že se ČSSD i nadále řídí heslem „nikdo vám nemůže dát, co vám mohu slíbit“ a většinově opět nehodlá svoje účelově levicové předvolební sliby plnit.