Jaký bude, záleží především na nás a lidech po celém světě. Poslední dobou mi připadají zprávy z domova i ze zahraničí jako hrozivá černá kronika. Nejen přírodní katastrofy, ale hlavně válečné konflikty, hlad a epidemie sužují lidstvo v různých státech světa. Uprchlické vlny se zimou rozhodně neskončily a je předpoklad, že neskončí ani v příštím roce.
KSČM byla jednou z politických stran požadujících zesílenou ostrahu schengenského prostoru. Teprve po delší době o tom začínají hovořit další evropské státy.
Rozhodně se nebráníme pomoci lidem utíkajícím před válkou a jejími hrůzami. Jde však především o to, zastavit tyto události v zemích, odkud lidé odcházejí. K tomu musí bezesporu přispět svým dílem i světové velmoci. V naší republice žije mnoho let spousta národností, a to za předpokladu, že bezpodmínečně dodržují naše zákony a pravidla.
Jsme zemí, která je schopna pomáhat, ale není schopna akceptovat tuto nekončící uprchlickou vlnu bez pomoci dalších evropských států. Na to je naše republika příliš malou zemí, jež navíc musí řešit plno svých problémů, ať už v sociální oblasti, zaměstnanosti či zdravotnictví.
Dalo by se jich však vyjmenovat daleko víc. Přesto si myslím, že v poslední době stoupající agresivita, a to i u dětí, je nebezpečným signálem pro nás všechny. Zpráva, která nás informovala o tom, že malá holka vyhrožovala spolužačce zabitím, a prý to myslela vážně, je opravdu alarmující.
Udělejme v tomto roce vše pro to, abychom mohli na jeho konci říct, že jsme se snažili maximálně usnadnit život všem, jež pomoc potřebují, snažme se pomáhat tam, kde na to naše síly stačí, a věnujme čas dětem, které jsou tím největším pokladem, který máme.