I v dnešní hektické době, jež nám připadá příliš vzdálená poklidu, se pomalu a jistě blíží Vánoce. Pro každého z nás znamenají vzpomínky na dětství, nakupovací shon za dárky a pro ženy pak čas úklidu, pečení cukroví a všech těch příprav Vánoce provázející. Na mnoha náměstích v naší zemi se již rozzářily vánoční stromy a jsou obklopeny stánky, v nichž můžeme najít drobnosti, které nás potěší.
Ne však všichni mají to štěstí strávit Vánoce v rodinném kruhu. V dětských domovech najdeme spoustu dětí, které zde zůstanou i na Štědrý den, a také senioři často zůstávají osamoceni. Nikdo z nás mladých nemůže říct, jak stráví stáří, zdali bude mít okolo sebe ty, které má rád, nebo zůstane sám.
Nejen v tento čas, ale po celý rok bychom měli myslet na ty, kteří naši pomoc potřebují, ale právě v tomto umocňujícím čase Vánoc je třeba projevit sounáležitost a najít chvilku, kdy drobnými dárky můžeme potěšit ty, kteří svou rodinu nemají. Vím, že každý máme svých starostí dost, ale člověk je tvor společenský a měl by mít v povaze činit dobré skutky. A když už nám nezbývá čas v tom shonu běžného pracovního roku, tak aspoň teď bychom mohli udělat někomu radost.
Kouzlo Vánoc by mělo lidi sbližovat a umožnit nám zamyslet se nad smyslem celého dění, kdy často zapomínáme vidět kolem sebe obyčejné, a přesto krásné věci a jejich hodnotu si uvědomíme až v mnohem pozdějším věku. Moudrost stáří by měla být pro nás všechny velmi vzácnou věcí, kterou nelze koupit, a je třeba k ní dospět.