Na problematiku biopaliv existují různé názory. Nejenom u nás jsou vedeny spory o jejich účelnosti. Zastánci podpory jejich výroby argumentují tím, že biopaliva pomáhají zlepšit životní prostředí, vytvářejí nový a perspektivní výrobní obor s potřebou mnoha pracovníků (mimochodem jen v Česku jde nyní podle odhadů o cca devět tisíc osob s tím, že během několika let se předpokládá zvýšení jejich počtu o dalších nejméně pět tisíc) a tedy podporují ekonomiku. Naopak jejich odpůrci tvrdí, že podpora biopaliv přírodě i ekonomice škodí.
Jak to již bývá, pravda je u jedněch i u těch druhých. Ale nelze nevidět, že jsme stále na samém počátku využívání biopaliv a že i ekonomika jejich produkce a používání má zřejmě velikou perspektivu. Zatím je ale nutné použití biopaliv, zejména v dopravě, finančně podporovat. To se konkrétně u nás v Česku provádí především jejich daňovým zvýhodněním oproti tradičním palivům.
Podpora biopaliv je v rámci Evropské unie určována směrnicí o podpoře biopaliv a jiných paliv z obnovitelných zdrojů v dopravě. Protože se jedná o státní finanční podporu, musí tato podpora odpovídat unijním pravidlům pro poskytování státní podpory, na to velice bedlivě dozírá úřednický aparát Evropské komise v Bruselu. Samozřejmě, že tato daňová zvýhodnění byla u nás v Česku od poloviny roku 2009 poskytována na základě Víceletého programu podpory dalšího uplatnění biopaliv v dopravě, jehož účinnost ale skončila na konci letošního června. Proto již v polovině loňského roku (!) česká vláda připravila zcela nový víceletý program na období let 2015–2020 s cílem vytvořit programový základ pro další střednědobě koncipovanou podporu biopaliv v daňové oblasti a navazující návrhy na úpravu zákona o spotřebních daních. Tento nový program byl loni v srpnu předložen do Bruselu k posouzení, zda je v souladu s již zmíněnými unijními pravidly pro poskytování státní podpory.
Ale ne vždy všechno funguje tak, jak by mělo. Evropské komisi bylo známo, že účinnost předchozího Víceletého programu podpory dalšího uplatnění biopaliv v dopravě končí k 30. červnu 2015 a že tedy Česko potřebuje jakékoliv stanovisko Komise k tomu novému programu na období let 2015–2020, aby mohlo legislativně nastavit formy a velikost podpory (či nepodpory) při uplatňování biopaliv po onom zmíněném letošním 30. červnu. Své stanovisko ovšem poskytla české straně až letos v srpnu, tedy prakticky dvanáct měsíců po žádosti ČR.
Ocitli jsme se tedy v nezáviděníhodné situaci. V Poslanecké sněmovně byl sice podniknut koncem letošního května pokus o ukončení daňové podpory čistých biopaliv k 30. 6. 2015, ten byl sněmovnou odmítnut. Pochopitelně, přerušit zaběhnutý postup a na jak dlouho, na měsíc či na dva? A potom ten systém zase obnovit? To přece nemá logiku.
Ne vlastní vinou se tedy Česko dostalo od letošního 1. července do režimu nepovolené daňové podpory biopaliv a tento stav přetrvává. A za toto porušení jsme byli potrestáni snížením podpory pro jednotlivé druhy biopaliv. Tedy Evropskou komisí požadovaným poměrně značným zvýšením sazeb spotřební daně v období od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2017 s odůvodněním, že musí dojít ke zpětné kompenzaci této neoprávněně poskytnuté podpory. Jistě, pro státní rozpočet je to zajímavé. Je to ale seriózní přístup? Chyba se nestala v Česku, ale v Bruselu. Celá věc je pochopitelně složitější. V odborných poslaneckých výborech byl připraven komplexní pozměňovací návrh, který vychází z požadavků Bruselu. Ale jak to již bývá, ne vše v této novele zákona o spotřebních daních a dalších zákonů, se týká oblasti biopaliv. Mnohdy jde o výsledky lobbismu.
U nás v poslaneckém klubu KSČM jsme poměrně obsáhle diskutovali vzniklou situaci. Máme výhrady ke koncepci onoho zmíněného nového Víceletého programu podpory dalšího uplatnění udržitelných biopaliv v dopravě na období let 2015–2020. Máme výhrady i vůči na něj navazující implementaci v podobě novely zákona o spotřebních daních. A to jak z celkových národohospodářských potřeb a možností, tak i z hlediska jeho finanční náročnosti a souvisejících vazeb. A jsme si samozřejmě dobře vědomi i toho, že se jedná také o udržení či vytváření trhu pro některé výrobní firmy z konglomerátu Agrofertu. Ale tyto firmy na tomto trhu s biopalivy fungují již dlouhá léta a nelze nevidět, že Andrej Babiš je vlastnil dávno předtím, než se stal ministrem. A jiné seriózní řešení vlastně není, přičemž argumenty odpůrců pokračování daňového zvýhodnění biopaliv často postrádají nejenom rozumné usuzování, ale někdy i pravdivost. Nemyslím, že se v tomto případě jedná o formulování politiky státu tak, aby to některým tržním subjektům vyhovovalo lépe než jiným. Hlasitý povyk mnohých politiků, zejména potom pravicových, měl a má svůj základ ve snaze získat mediální body. Nebo jinými slovy, zviditelnit se.
Ale zpět k podobě novely zákona o spotřebních daních. KSČM nakonec tento vládní záměr a zmíněný komplexní pozměňovací návrh podpořila, přestože tam byly a jsou problémy. Hlavním důvodem našeho postupu je jednak otázka zemědělců, přesněji řečeno vracení daně z minerálních olejů osobám užívajícím tyto oleje pro zemědělskou prvovýrobu. A nová, pro zemědělce výhodnější, úprava těchto vratek je mimo jiné řešena i v onom zmíněném komplexním pozměňovacím návrhu a také dopravců využívajících biopaliva.