Když se na konci října v Evropském parlamentu schválila směrnice o snížení národních emisí některých látek znečišťující ovzduší (NECD), byla jsem ráda, že se podařilo dotáhnout do konce směrnici, která by mohla dále posunout zlepšení kvality ovzduší. Mělo to pro mě zvláštní význam, protože pocházím z Moravskoslezského kraje, který je špatným ovzduším pověstný nejen u nás, ale v celé Evropě a rovněž proto, že jsem se problematice ochrany ovzduší věnovala i v Poslanecké sněmovně.
Znečištění ovzduší je jednou z nejčastějších příčin úmrtí v EU. Více než 400 000 našich občanů zemře předčasně každý rok a další miliony trpí oslabujícími nemocemi a jsou nuceni brát množství léků v důsledku špatného ovzduší. To má obrovské lidské i ekonomické následky.
Na tomto dokumentu jsem jako stínová zpravodajka za naši frakci GUE/NGL pracovala více jak rok a čtvrt. Často bylo frustrující poslouchat návrhy ze skupiny Zelených a Socialistické frakce, které připravované legislativě vůbec nepomohly, a europoslanci se jen předháněli, kdo navrhne tvrdší hodnoty bez reálných čísel a vědecky podloženého plánu inovací v průmyslu. Dávám přednost realistickému přístupu při stanovení hodnot snížení emisí, proto jsem se s hrůzou dívala, jak výborem pro životní prostředí procházely návrhy, které by naprostá většina států nebyla schopna plnit. Důsledkem tohoto přístupu by bylo, že národní vlády by v rámci projednávání na Evropské radě návrh odmítly jako celek a k žádnému posunu při ochraně ovzduší by nedošlo, nebo by návrh doplnily o množství výjimek, které by v důsledku znamenaly, že směrnice platí jen pro někoho.
Naštěstí tyto návrhy byly v závěrečném projednávání odmítnuty a do návrhu se vrátila původní čísla postavená na studii Komise, kterou důkladně prováděla v členských státech po dobu dvou let. Směrnice tedy zavádí nové národní roční stropy pro emise znečišťujících látek do ovzduší, jako jsou oxid siřičitý (SO2), oxidy dusíku (NOx), nemethanové těkavé organické sloučeniny (NMVOC) a amoniak (NH3). Nová směrnice také dále nastavuje nové závazky ke snížení národních emisí pro jemné částice (PM2,5) a metanu (CH4). Odhlasované limity těchto vzdušných polutantů jsou velmi tvrdé pro období k roku 2020 až 2030, ale zároveň nám zpravodajům otevírají možnost úspěšně jednat s vládami členských států EU o brzké dohodě na finálním znění, které nakonec přinese hmatatelné výhody čistšího ovzduší. Dle dostupných dat by se přijatá směrnice měla projevit až v 52 % zlepšení ve výsledcích zdravotní péče.
Jako člověk z Moravskoslezského kraje více než dobře chápu potřebu přijímání opatření, aby bylo dosaženo čistějšího ovzduší. Nicméně tato opatření musí být zejména uváděna reálně do praxe, musí být všemi respektována bez výjimek, včetně Polska, a co je především nejdůležitější, musí být od počátku reálně technologicky dosažitelná.