Během téměř pětihodinové diskuze, která provázela první čtení školského zákona, opět zazněly výroky, které svědčí o ideologické zaslepenosti některých pravicových poslanců, jimž docházejí věcné argumenty. Jedním z příkladů je Petr Fiala (ODS), který prohlásil, že novela zákona nás vrací do socialistického pekla. Reagovala jsem dotazem, zda tím „socialistickým peklem“ má na mysli dobu, kdy jsme, na rozdíl od současnosti, měli kvalitní vzdělávací systém, díky němuž se naši žáci a studenti umísťovali na předních místech v mezinárodních srovnáních, kdy tady bylo kvalitní učňovské školství, jehož absolventi měli uplatnění ve svém oboru.
Dalším, kdo opět nezklamal, byl Marek Benda (ODS). Ten zase plamenně hlásal, že „všechny Leninovy spisy, které jsme se bohužel na středních školách museli učit, vykládaly, že na vybudování socialismu je nejdůležitější zrušit rodinu a přikázat děti do nějakých společenských zařízení, ať už se jmenovaly jesle, školky nebo cokoli podobného, protože tím přece vychovám toho nového socialistického člověka a zruším konečně ten překonaný institut staré rodiny.“ Poté citoval Ústavu ČR a Listinu základních lidských práv a svobod, kde se praví, že každé dítě má právo na péči a výchovu v rodině a má právo na vzdělání. Nedalo mi to a připomněla jsem mu, že je škoda, že neměl tak dojemnou starost o zmíněná práva dětí v době, kdy strany ODS a TOP 09 snižovaly porodné a rodičovské příspěvky, krátily dávky mladým rodinám s dětmi a zvyšovaly ceny za základní životní potřeby. Kdy prováděnými škrty a protipopulační politikou to právo na řádnou péči o dítě, jímž se dnes tak ohání, tyto strany výrazně komplikovaly. A pokud jde právo na vzdělání? Že si na to nevzpomněl v momentě, kdy pravice zaváděla školkovné v mateřských školách, školné na vyšších odborných školách a kdy se snažili prosadit školné na školách vysokých? Či tehdy, když zpoplatňovala učebnice na středních školách a vytvářela prostředí, kde už základní vzdělávání stojí rodiče takové částky, že si mnozí z nich berou před začátkem školního roku půjčky, aby vše vůbec zaplatili.
Kritika školského zákona ze strany pravice zní dnes poněkud falešně. Neříkám, že se vším, co je navrhováno, bezvýhradně souhlasím, mnohé zůstává nedotaženo a na půl cesty. Ale celkově se novela snaží o zkvalitnění a k vytváření rovnějších šancí ve vzdělávání. Proto jsem také za náš klub doporučila, abychom podpořili zákon do dalších čtení, kdy bude prostor na jeho projednání ve školském výboru a na podání pozměňovacích návrhů. Konkrétní změny, které novela obsahuje, jsou následující:
1/ zavedení povinného předškolního vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy a nárok na místo v mateřské škole
2/ zavedení jednotných přijímacích zkoušek na střední školy do oborů s maturitní zkouškou
3/ úprava maturitní zkoušky
4/ zřízení Národní rady pro vzdělávání
Pokud jde o povinné předškolní vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy, na rozdíl od Petra Fialy, který tento návrh označil za zbytečný, neobhajitelný, škodlivý a za ideologickou posedlost, si myslím, že návrh má své opodstatnění. Význam předškolního vzdělávání pro rozvoj dítěte prokazují veškeré průzkumy a šetření. Je pravda, že už dnes víc jak 90% pětiletých dětí mateřskou školu navštěvuje. Na druhou stranu právě ty děti, které by to nejvíc potřebovaly, do mateřské školy nechodí vůbec a nástup do první třídy je pro ně velice problematický. Jedná se většinou o děti ze sociálně znevýhodněných rodin, z nichž podle odhadů 5% žije v nedostatečně podnětném prostředí (podle průzkumů také 70% dětí z romského etnika mateřskou školu nenavštěvuje). Právě pro ně je předškolní vzdělávání nesmírně důležité a přispívá k zvýšení šancí jejich budoucí vzdělávací dráhy. Navíc by mělo dojít ke snížení počtu odkladů školní docházky, jichž je v ČR velké množství – plných 20% z populačního ročníku. Význam předškolního vzdělávání si uvědomují i za hranicemi našeho státu. V 9 členských státech EU je účast v něm povinná, v dalších zemích začíná povinná školní docházka ve věku čtyř nebo pěti let dítěte. Takže potud je návrh v pořádku. Na druhou stranu si nemyslím, že je správné, že se zároveň připouští možnost individuálního, respektive domácího vzdělávání. V praxi to má vypadat tak, že se rodič s pětiletým dítětem dítětem dostaví k zápisu do mateřské školy a stačí oznámit, že bude dítě vzdělávat doma. Domnívám se, že touto benevolencí ztrácí úmysl zavést povinné předškolní vzdělávání smysl a očekávané zlepšení u dětí, které předškolní vzdělávání nejvíc potřebují, nemusí vůbec nastat.
Také druhá chystaná změna, tedy zavedení jednotných přijímacích zkoušek na střední školy do oborů s maturitou, má naši podporu. S centrálně zadávanými jednotnými testy vyslovily souhlas i kraje a většina ředitelů škol, konkrétně více jak 87 % ředitelů gymnázií, 72 % ředitelů středních odborných škol, 36 % ředitelů středních odborných učilišť s maturitní zkouškou. Není přece možné, aby dál pokračovala praxe, kdy do maturitních oborů nastupují uchazeči, kteří nemají ke studiu žádné předpoklady. Je tím degradováno středoškolské vzdělání a maturita se stává v řadě případů cárem papíru, jenž není podložen kvalitou vzdělání a nabytými znalostmi. Navíc některé školy přijímačky dělají, někde ne, někde se rozhoduje výhradně podle známek na vysvědčení ze základní školy, přičemž jejich vypovídací hodnota je nízká a nesrovnatelná. Z těchto důvodů je proto správné stanovit zkoušky centrálně. I v tomto případě musím totiž konstatovat, že ministerstvo školství zůstává v půli cesty. Jde o to, že stanovení hranice úspěšnosti, tzn. kdo může či nemůže být na střední školu přijat, má dál v pravomoci ředitel. Za situace, kdy jsou školy financovány podle počtu žáků, je logické, že se bude snažit naplnit školu a nakonec tak přijme každého. Takže nejen zavedení jednotných přijímacích zkoušek, ale také centrální stanovení hranice úspěšnosti a změna financování regionálního školství je to, co musí jít ruku v ruce.
Jako rozumný kompromis vidím úpravu maturit, kdy budou u většiny oborů od roku 2021 stanoveny tři povinné zkoušky společné části, a to z českého jazyka a literatury, z cizího jazyka a z matematiky. Obory, kde bude povinná zkouška z matematiky, budou stanoveny nařízením vlády s ohledem na hodinovou dotaci na jednotlivých školách. Pozornost je však třeba věnovat i výuce matematiky a dalších technických a přírodovědných předmětů už na základní škole, včetně rozšíření možností získávat praktické dovednosti ve školních dílnách, s jejich obnovením by mělo ministerstvo pomoci. Dojde také ke změně při hodnocení písemných prací z českého jazyka, kdy namísto učitelů češtinářů dané školy budou tyto práce hodnoceny centrálně. Důvodem je snaha o co největší objektivitu. Tady je namístě poznamenat, že loni nechal CERMAT na zkoušku přehodnotit tyto práce externími hodnotiteli a rozdíl byl velmi výrazný. Zatímco u češtinářů na školách neprošlo 1,8% maturantů, u externích by jich propadlo 10,1%.
Poslední změna, která je navržena, se týká zřízení Národní rady pro vzdělávání jako stálého poradního orgánu ministerstva školství. Tento návrh má naši podporu s tím, že považujeme za potřebné, aby zde byli i lidé z praxe.