Násilí se stalo, bohužel, nedílnou součástí naší společnosti. Jsou mu vystaveni zejména slabší, závislé a znevýhodněné osoby. I když se o některých druzích tohoto nežádoucího jevu přece jen veřejně mluví více než dřív - například o násilí na ženách a dětech - násilí na seniorech je ve společnosti stále částečně opomíjeno. Přitom se podle odborníků týká až 20 % starých lidí. Násilí má mnoho podob a ty se často v různé míře kombinují.
Oběti mohou být vystaveny fyzickému násilí v podobě strkání, fackování, tahání za vlasy, smýkání, házení předmětů nebo znehybňování. Násilník svoji oběť často trýzní i psychicky pomocí slovního týrání, ponižování, zesměšňování, permanentní kontrolou, výslechy či vyhrožováním. Ženy se také setkávají se sexuálním násilím formou vynucování intimních kontaktů. Násilí se však může objevit i v ekonomické rovině a spočívá v zamezení možnosti disponovat s finančními prostředky, v zákazu získání zaměstnání, neposkytování peněz či dokonce vystavování hladu. V sociální oblasti pak dochází k zákazu kontaktu s rodinou a přáteli, k nemožnosti využívání komunikačních prostředků a někdy i k úplné sociální izolaci. K násilí dochází většinou v soukromí za zavřenými dveřmi domácností a zvlášť to psychické je těžko prokazatelné. Mezi obětí a násilníkem je většinou blízký partnerský nebo příbuzenský vztah a oběti se často nejen bojí, ale stydí násilí přiznat, i když se jedná o opakované, dlouhodobé a stupňující se útoky. Nebezpečí tkví v ohrožení samotné lidské důstojnosti, zdraví a dokonce i života obětí. Často bývají přítomné i děti, které strádají a zároveň získávají negativní vzory a následně považují projevy násilí za normální. Řešení nebývá jednoduché i proto, že týraná osoba sdílí s násilníkem řadu společného, včetně obydlí, ze kterého nemá kam odejít.
Nejčastěji se v souvislosti s násilím hovoří o násilí páchaném na ženách a mělo by být chápáno nejen jako vážné porušení lidských práv, ale je také příčinou i důsledkem nerovnosti žen a mužů. Ženy bývají vystaveny násilí právě z toho důvodu, že jsou ženy. Některé typy násilí, zejména domácí násilí, postihují ženy nepoměrně častěji (92-95%), v celé společnosti to je 32%! Výchozí bod násilného chování představují různé formy diskriminace, škodlivých praktik a genderové stereotypy. Nejdůležitějším dokumentem, který si dal za cíl vymáhat ve svých členských státech prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí je Istanbulská úmluva přijatá Radou Evropy. Česká republika naprosto ostudně několik let otálí s podpisem a ratifikací. Přitom většina z více než 40 zemí Rady Evropy tak dávno učinila. Rada Evropy odhadla roční náklady související s násilím na ženách v jednotlivých členských státech až na 34 miliard eur. Česká republika odhaduje výši ekonomických (náklady policie, státních zastupitelství, soudů, přestupkových řízení, poskytovatelů sociálních služeb, zdravotní péče, náklady na vyplacené nemocenské a podpory v nezaměstnanosti) dopadů domácího násilí na 1 328,2 milionu Kč. Mnohem závažnější jsou ale samozřejmě lidské a emocionální dopady. Světová zdravotnická organizace vydala nedávno první Zprávu o stavu prevence násilí ve světě – 2014. Klíčová zjištění jsou naprosto alarmující: Jedno ze čtyř dětí je fyzicky zneužíváno, jedna z pěti dívek je sexuálně zneužívána, jedna ze tří žen je v určitém okamžiku svého života obětí fyzického nebo sexuálního partnerského násilí, jedna ze sedmnácti osob seniorského věku zažila v nedávné době zneužívání! Podle toho, jak se Česká republika staví k podpisu a ratifikaci Istanbulské úmluvy lze usuzovat, že bývalým pravicovým ani současné vládě ČSSD, ANO a KDU-ČSL příliš nevadí takové závažné jevy jako sexuální násilí, domácí násilí, nebezpečné pronásledování (stalking) a stále více aktuální v souvislosti s migrací zločiny ve jménu tzv. cti či ženská obřízka.
V souvislosti se stárnutím populace narůstá i problém násilí páchaného na seniorech v rodině v podobě okřikování, ponižování, omezování či přikazování, ale i formou psychického a fyzického týrání, zneužíváním jejich majetku a finančních prostředků, vynucováním změny závěti, neposkytováním stravy, čistého oblečení, upíráním zdravotní péče a hygieny. V domovech a penzionech pro seniory či v lůžkových zdravotnických zařízeních se pak může stát, že personál přistupuje k pacientům a klientům úmyslně nebo z nedbalosti necitlivě. Tím se dostávají do pozice pachatele násilí na těchto většinou bezbranných lidech. Každý pátý senior zažívá některou z forem násilí a je smutnou skutečností, že v každém druhém případě týrání jsou agresory vlastní děti nebo vnuci. Až čtvrtina osob vykázaných ze společného bydliště, se dopouštěla mezigeneračního násilí na starém člověku. Senioři jsou přitom velmi zranitelnou skupinou, nevědí, jak se bránit, mají strach o násilí hovořit, protože by agrese násilné osoby rostla. Někdy násilí berou dokonce jako vlastní selhání při výchově svých dětí.
Jediným možným řešením je zavedení nulové tolerance vůči násilí, změnit příslušnou legislativu a zavést potřebná praktická opatření k zajištění bezpečnosti a pomoci při zotavení a návratu k normálnímu životu obětem násilí. Důležité je také vyčlenění dostatečných finančních zdrojů!