Při všech těch problémech a kauzách, které nás atakují v éteru, se neodmyslitelně blíží Vánoce. Obchody zaplnily vánoční ozdoby, kolekce a doporučované dárky. Ženy začínají prožívat hrůzu, zda všechno stihnou, zda budou mít dostatek dárků, nablýskaný byt, umytá okna, napečené cukroví, přemýšlí, kolik druhů řízků připraví na vánoční stůl a zdali salátu bude dost velká mísa.
Pak přijdou opačné problémy. Kdo to všechno sní, komu rozdáme cukroví, kolik kilogramů jsme přibrali a za jak dlouho se jich zbavíme.
Stejné problémy řeší téměř ve všech rodinách. Úplně nechtíc jsem vyslechl rozhovor dvou malých kluků: „Taky je máma tak nervózní?“ – „No jasně. U nás už se totiž taky řeší Vánoce, nevím proč s tím dělá takové fóry. Vždyť jde jen o jeden den.“ Něco na tom bude. Možná by totiž bylo lepší, nežli strávit čas sebemrskáním v rámci úklidových prací, jít se s dětmi podívat na výlovy rybníků, vánoční výstavy či si zazpívat koledy.
Každodenní pracovní shon nedává příliš příležitostí věnovat čas dětem a vnoučatům, a právě proto by předvánoční poetický čas a hlavně Vánoce měly umožnit poklidná zastavení, vzpomínání na to, co krásného jsme v průběhu roku prožili a to, jestli máme o jeden druh cukroví více nebo méně, opravdu není pro naše blízké to hlavní.
Někdy mne mrzí, že velké obchodní řetězce již od srpna mají plné regály Vánoc. Jako by se tato krásná tradice stávala pouze obchodním artiklem. A to není dobře. Všechno má svůj čas i Vánoce, které bychom si měli užívat především v čase, jenž jim náleží. Vždyť tradice a staré zvyky musíme chránit i pro další generace.