Víceméně plné regály rozmanitého zboží v líbivém balení, poutavé reklamy na novinky či lákavé slevy, cedule, slibující zkracování front u pokladen, poměrně dlouhá prodejní doba… Zákazník ve 21. století může být relativně spokojený. Co však v regálech nadnárodní korporace, které tyto obchody provozují, nevystavují, jsou pracovní podmínky zaměstnanců. Ty totiž patří do století úplně jiného.
Na nedávném semináři, který pořádala Ekumenická akademie, je připomněl předseda odborové organizace jedné z těchto sítí. Líčil podmínky, jaké si mnozí z nás ve středoevropském prostoru v této době ani nedovedou představit.
Popisoval bossing, tedy šikanu podřízeného nadřízeným, otevřené a skryté sledování zaměstnanců či porušování pracovních práv zaměstnanců.
Jako příklad uvedl nejčastěji porušované právo zaměstnance na půlhodinovou přestávku na jídlo a oddech po šesti hodinách práce. Pokladní či třeba pracovnice, která doplňuje zboží do regálu, se mnohdy v klidu nají až po sedmi či osmi hodinách práce. A to má štěstí. Pokud je někdo zaměstnán na kratší pracovní dobu, může si o přestávce nechat jen zdát. Představa, že si přeci jen dovolí svůj nárok naplnit, aniž by o tom věděl šéf, je naivní. V supermarketech jsou přeci kamerové systémy. S jejich pomocí mohou být zaměstnanci pod kontrolou, nadřízení ví, kolikrát jdou jejich podřízení na WC, s kým se během práce zastaví, kolik palet či zákazníků obslouží. Co na tom, že kamery mají sloužit jen k ochraně majetku a osob?
Jak náročná práce v supermarketech je, dokresluje informace od zmíněného odboráře, podle něhož pokladní a prodavači za svou směnu přenesou nebo naskenují přes pokladnu až 6,5 tuny zboží.
Je pak přirozené, že se ještě více těší na těch pár dní dovolené, na které máme všichni nejen nárok, ale hlavně je potřebujeme k načerpání sil. Jsou tedy předpokladem k odvádění další kvalitní práce. Pracujete-li však v některé z obchodních sítí, můžete zapomenout na životadárný odpočinek na sluníčku. Není prý totiž výjimkou, že vás šéfové donutí k dovolené mimo sezónu, často v lednu či únoru.
Na to všechno je třeba myslet, až se budeme divit, když ta paní za pokladnou se na nás zrovna neusmívá. I proto si odbory, působící na těchto pracovištích, zaslouží podporu a solidaritu. Hlavně je to ale téma pro další novelizaci osekaného zákoníku práce.